Hlavní obsah

Výběr Salonu: Sebald, Bolton, Meyerhoff a Jemelka

Právo, SALON

V dnešním výběru Salonu můžete objevit netradiční intelektuální cestopisy W. G. Sebalda, svět československého disentu očima harvardského profesora, smutně veselou knížku z blázince od Joachima Meyerhoffa a „čistokrevnou literaturu” novináře Ivana Jemelky.

Článek

W. G. Sebald

W. G. Sebald Pocity. Závratě

W. G. Sebald Pocity. Závratě Přeložil Radovan Charvát.

Paseka

Foto: archív nakladatelství Paseka

obálka W. G. Sebald: Pocity. Závratě

Poznat vlast, její historii, poznat evropskou pevninskou civilizaci díky tomu, že si založíte svou existenci, svůj nový domov někde jinde, a tam, kde jste si jako malí hráli, se jezdíte dívat. U nás jsme objevili ve Velké Británii působícího Němce W. G. Sebalda (1944–2001) až po jeho smrti. Jeho podivné, těžko zařaditelné cestopisy, napsané v tomto případě na základě jeho čtyř cest do důležitých míst evropské minulosti, můžeme považovat stejně tak za deníky, populárně vědeckou literaturu, dokument či psychologizující prózu. Někdy je za vším jen náhoda, někdy nevíte, co je pravda a co fantazie, někdy netušíte, jak co s čím souvisí. Minulé se střídá se současným, důležité se zdánlivě nedůležitým. Ale každé slovo, každý fakt jsou pro Sebalda podstatné. Čtenář proto musí být ve střehu, musí se trochu namáhat. Stojí to za to.

Jonathan Bolton

Jonathan Bolton Světy disentu

Jonathan Bolton Světy disentu Přeložila Petruška Šustrová.

Academia

Foto: archív nakladatelství Academia

obálka Jonathan Bolton: Světy disentu

Je pravdou, že žádná monografie o disentu u nás nevyšla. Ale proč ji má psát nějaký cizinec? Co ten může vědět? No, může toho vědět dost. Jonathan Bolton je profesorem slavistiky na Harvardu. A vzal to všechno za úplně jiný konec, otočil to, za což mu patří dík. Abyste to pochopili: Vaculík nenapsal Český snář, protože byl v disentu, nýbrž disent se vytvářel právě i díky Vaculíkovu textu. Svůj pohled na disent, na jeho příběhy, podává autor z odstupu. V širokých tazích štětce. Jsou jako impresionistická malba, která má smysl, jen když se postavíme od obrazu dál. Psané slovo, stejně jako v jiných historických epochách českých dějin, je tím šémem, jímž se utvářejí události, jímž je napájen mnohovrstevnatý svět názorů a ideologií. Světy, nikoliv svět. A kde jsou napsaná slova, tam jsou i legendy…

Joachim Meyerhoff

Joachim Meyerhoff Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo

Joachim Meyerhoff Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo Přeložila Michaela Škultéty.

Plus

Foto: archív nakladatelství Plus

obálka Joachim Meyerhoff: Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo

Idylické dětství, i když někomu může připadat poněkud ztřeštěné. Jenže čím méně stran nám ještě chybí přečíst do konce knihy, jak hlavní hrdina dospívá, tím více se z idyly stává spíše přání, aby se popis dětství idyle přibližoval (viz titul knihy). Není fér to dále vysvětlovat, protože věci nejsou takové, jakými se zdají být. Joachim bydlí se svými dvěma staršími bratry a s rodiči v areálu psychiatrické kliniky pro děti a mládež na severu Německa, ve Šlesvicku. Jeho otec je zde ředitelem. Má rád své pacienty stejně jako svou rodinu, jako psychiatr je velice osvícený, ale v obyčejném životě poněkud nepraktický. Matka je tím, kdo táhne každodenní provoz, současně však i realizuje všechny manželovy neobvyklé nápady. Smutná veselost…

Ivan Jemelka

Ivan Jemelka V Šikmý ulici

Nakladatelství Petr Štengl

Foto: archív Nakladatelství Petr Štengl

obálka Ivan Jemelka: V Šikmý ulici

Jemelka píše dlouho, vlastně od listopadu 1989. Většinou ale do novin. Novinář, který začne psát čistokrevnou literaturu (ne non-fiction založenou na reportérské práci), musí mít písmenka opravdu rád. Jemelka má. Krátké črty, ve kterých si jakoby mimoděk vymýšlí nový pražský místopis včetně Fuksových sadů a Kunderova pomníku, nesou vědomí pomíjivosti, jíž život obdařuje události každodenní i zásadní a neopakovatelné. V Jemelkových textech je zvláštní smutek. Něco jako aktivní rezignace, marnost plná chuti ji opakovat. Tahle dynamika dělá z knížky dobré čtení. Klíčový citát? Svíčka roztávala na talířku, dokud se do tý modrý kaluže plamínek nepotopil. Nad hladinou zůstal jen matnej kousek knotu. Pak ten kousek neslyšně praskl jako semennej váček a ke stropu vzlítly myriády nevyřčenejch slov.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám