Hlavní obsah
Michael Valášek Foto: Zuzana Lazarová

Nemluvme jen o zisku. Michael Valášek z ČVUT o průmyslu za koronavirové krize

Michael Valášek (1956) je děkanem Fakulty strojní na ČVUT v Praze a zabývá se mimo jiné mechatronikou, tedy propojením mechaniky s elektronikou a počítačovým řízením. V roce 2003 získal ocenění Česká hlava, loni převzal za fakultu čestné uznání v soutěži Vizionáři 2019. Salon se ho ptal na připravenost zejména českého průmyslu na výzvy, které před námi stojí tváří v tvář koronavirové krizi.

Michael Valášek Foto: Zuzana Lazarová
Nemluvme jen o zisku. Michael Valášek z ČVUT o průmyslu za koronavirové krize

Jak byl český průmysl připravený na krizi typu virové pandemie?

Hospodářství země mohlo být připraveno lépe, zejména ze systémového hlediska. Zde stát selhal nejvíce – s tím se ovšem potýkají celá Evropa i Spojené státy. Problém spočívá zvláště v tom, že je dnes zbytečně velká část průmyslové výroby globalizována a propojena mezinárodní dělbou práce. Výsledkem je absolutní závislost na dovozu z celého světa.

Přecenění globalizovaného trhu na úkor našeho trhu lokálního se pak v pandemické krizi projevilo i u tak výrobně jednoduchých, ale najednou strategických komodit, jako jsou ochranné pomůcky nebo chemické látky pro testování.

A to nemluvím o globální závislosti na obecněji strategických produktech. To se nám může ještě více vymstít v blízké budoucnosti, až virus porazíme. Je patrné, že do budoucna není ani ekonomicky, ani logisticky udržitelný stav převážení produktů, najmě potravinářských, z jednoho koutu světa na druhý, přičemž často končí ve stejné zemi, kde svou pouť začaly.

Na druhou stranu se ale vedení státu musím zastat, protože spoustu faktorů současné situace prostě nešlo komplexně předvídat. Je to konečně patrno téměř na všech zemích, kam pandemie pronikla.

Co byste teď doporučil kormidelníkům českého průmyslu a hospodářství?

Vrátit tu část strategické průmyslové výroby, která je dnes za našimi hranicemi, zpět do Česka, nebo alespoň postupovat podle principu, který nazývám „výrobní dvojice“.

Pomohu si příkladem firmy na autodíly Brano, která vyrábí duálně – doma i v zahraničí. Automobilky v Číně ji donutily mít i tam výrobní linky, ale ke každé takové čínské lince má Brano podobnou v Česku. Jsou tak připraveni nejen na neočekávaný výpadek některých produktů vlivem libovolných krizových nebo politických okolností, ale hlavně z dlouhodobého pohledu neztrácejí svou znalost a schopnost danou výrobu zabezpečovat.

Jedna z továren, která kvůli koronaviru na čas zastavila výrobu: automobilka TPCA v Kolíně.

Foto: Josef Vostárek, ČTK

Nebo globální příklad z automobilového průmyslu. Velké automobilky v takovém diverzifikovaném módu již dlouhodobě pracují. Mají různé alternativní a pro případ výpadků pohotové subdodavatele i na nejjednodušší a nejlevnější součástky. Proč, to je nabíledni. Při výpadku jednoho subdodavatele se výroba koncových výrobků, v tomto případě automobilů, nezastaví.

My jsme až během pandemie zjistili, že je v Česku i v Evropě nedostatečná výroba ochranných pomůcek, jejichž zásoby jsme dokonce kvůli zisku těsně před krizí prodali, nebo že nemáme zabezpečenu dostatečnou výrobu léků a tak dále.

Z globálního hlediska je dalším příkladem stěhování výroby oceli, lodí a dalších komodit z Evropy do Číny. Jsem proto velmi rád, že na Ostravsku stále vyrábíme ocel, a věřím, že si to uchováme i do budoucnosti. Schopnost něco vyrábět se totiž v dělnických profesích více předává osobním příkladem a ztráta mistrů, kteří to umějí, je téměř nenahraditelná – na rozdíl od učebnic ekonomie.

Ať chceme, nebo nechceme, na domácí průmyslové výrobě jsme bytostně závislí. Představuje pro nás základní zdroj obživy. Vše začíná u otázky, co je v našem hospodářství zbytné a co nezbytné pro naše fyzické a ekonomické přežití. Kde vznikají ekonomické hodnoty? Zde hraje průmysl nezastupitelnou roli. Nejdříve totiž musíme něco vyrobit, pak prodat a teprve takto vytvořené příjmy mohou lidé utratit ve službách, například v dnes tolik ohroženém pohostinství a cestovním ruchu.

Při dostatku si můžeme dovolit mít i zbytné služby a zbytné výroby, třeba zábavní pyrotechniku. Podíl nezbytného hospodářství by však stále měl být větší, jedině tak budeme vůči krizovým jevům a výpadkům dostatečně odolní.

Nezapomínejme, že nám je průmyslová výroba rovněž schopná zajistit potřebné technologie. Co bychom si v současné krizi počali bez nanofiltrů, respirátorů, ventilátorů, mimotělních oběhů ECMO? Mohli bychom ve stoickém klidu nechat přežít jen silné jedince. Pokud ale chceme chránit i slabší část populace, pak průmysl nelze zastavit, jak po tom někteří volají. Na druhou stranu opravdu platí, že je dnes průmyslový svět nadbytečně globálně propojený, mezisklady jsou nežádoucí.

K tomu bych dodal, že dlouhodobější problémy našeho hospodářství se promítají i do snižujícího se zájmu o studium technických oborů, především strojařiny. Veškerý průmysl stojí na strojích, které navrhují, vyrábějí a udržují lidé, strojní inženýři – a jejich výchova i počet je pro hospodářství velmi strategickou oblastí.

Zkrátka: v době krizí, obdobných té současné, funguje lépe prodej průmyslových a jiných výrobků než lidských kontaktních služeb. Čím kratší a jednodušší logistika subdodávek, tím menší zasažení. Čím rozvinutější lokální průmyslová výroba na úkor rozsáhlé globalizace a mezinárodní dělby práce, tím méně jsme zranitelní.

Jenže pandemická krize na rozdíl od krizí třeba bankovního sektoru ne vždy umožňuje, z důvodů izolace a karantén zaměstnanců, pokračovat ve výrobě…

Průmysl jako celek dnes ve srovnání s kontaktními službami funguje, byť s různými omezeními. Na rozdíl od onoho pohostinství odolal. Pandemická krize však mimo jiné vnáší zcela nový pohled na automatizaci a robotizaci výroby. Při vyšším stupni automatizace je výroba podstatně méně zasažena karanténou. Čím méně lidí na výrobní lince, tím spíše lze vytvořit nepotkávající se týmy pro jednotlivé směny a jejich záměnnost.

Automatizovaný sklad léků v Lipsku

Foto: DPA/Jan Woitas, ČTK

Všimněme si jednoho pandemického paradoxu, který naznačuje, kam se v myšlení nad danými otázkami ubírat. V posledních letech akcelerují diskuse o zkracování pracovní doby, případně vyplácení základního nepodmíněného příjmu. Má to však své meze specifické pro každou profesi, zkoušejí se různé modely. A právě v koronavirové krizi, která nebude krátkodobá, se ukazuje, že bychom se neobešli bez nezměrného časového a fyzického nasazení a obětavosti zdravotníků, policie, zaměstnanců v průmyslu, prostě všech, kteří zajišťují chod této země. Bez ohledu na délku pracovní doby. Ukazuje se tak, jak důležitá je v krizích lidská sounáležitost a motivační stres v pomoci druhým.

Globalizace vede mimo jiné k hledání nejlevnější pracovní síly, z čehož pramení většina problémů, o kterých jste se zmínil…

Ano, je to jeden ze zdrojů dnešní krize. Cestu představuje už zmíněné nahrazování lidské pracovní síly automatizací a robotizací i koncepty průmyslu 4.0. Což nám vedle ostatního umožní uchovat fyzickou práceschopnost starších generací.

Maximalizace zisku vede bohužel ke koncentraci výroby v zemích s levnou pracovní silou, ale pak jsme strašně snadno zranitelní. Představme si v tomto těžkém období zastavení letecké dopravy třeba výbuchem sopky – jak bychom dováželi roušky z Hongkongu či Číny? Pomalými loděmi do přístavů za zavřenými hranicemi?

A samozřejmě nelze opomenout ještě jedno hledisko: pro robustnost systému vyplývá potřeba mít minimálně 20 procent produkce v rezervách a zásobách. To na celostátní úrovni vede k závěrům o struktuře průmyslové výroby, o její menší závislosti na cizině a o uchování strategických výrobních kapacit doma. A nahradit výrobu mnoha produktů nižší kvality výrobou méně produktů s vyšší kvalitou a možností recyklace.

V diskusích nad úlohou průmyslu nesmíme akcentovat jen zisk, musíme se vrátit ke smyslu podnikání, kde je vedle zisku podstatná i úloha společenská.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků