Hlavní obsah

Na stavbě socialismu. Sloupek Bianky Bellové o románu Honzlová

Právo, Bianca Bellová, SALON

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

14. 2. 2022, 10:00

Román Honzlová, který letos slaví padesát let od prvního vydání, je vyprávěním o zhruba měsíci v životě jednadvacetileté Jany Honzlové, není ale žádným coming-of-age textem o přechodovém období mezi dětstvím a dospělostí. Honzlová sice občas operuje s atributy bezstarostných let, jako je plovárna nebo eskymo, ale ty jsou vzácné, jen za odměnu a obyčejně konzumované s mladším bratrem. Vypravěčka už má dávno zkušenost s tím, co je odpovědnost.

Článek

Její otec, který se před Únorem živil jako živnostník (a po Únoru se tedy stal kontrarevolučním živlem), emigroval na Západ a opustil ženu se šesti dětmi; z těch je jedno ve vězení a druhé v pracovním táboře. Jana tak ze svého příjmu – platu členky souboru národních písní Sedmikráska – živí sebe, matku i mladší sourozence, s nimiž žije v karlínském pavlačovém domě v dezolátním stavu.

Nedoceněný román Zdeny Salivarové je napsaný suverénně a svižně, v ich-formě, pražštinou, protkanou kolokvialismy, ironií a vtipem.

Sloupek Bianky Bellové: Vizionář Ishiguro?

SALON

„Se soprány je práce jak na stavbě socialismu, samý řeči a nikde žádnej grunt,“ píše s cynismem sobě vlastním sobě vlastním Honzlová, tedy vlastně Salivarová.

S hrdinkou prožíváme horké léto v Praze blíže neurčeného roku v padesátých letech.

Honzlová je jedinou členkou sboru, která z kádrových důvodů nemohla vyjet na Západ. Zároveň je dostatečně poučená, jak to v profízlovaném kolektivu chodí – kdo s kým drží, kdo s kým spí, kdo má zrovna navrch, kdo na koho donáší. Co říkat a co rozhodně neříkat, před kým, na co a na koho si je třeba dát pozor a jak všechny tyto znalosti a bezpečnostní pojistky hodné práce rozvědky zapracovat do tkaniva každodenní existence.

Tato mimořádně autentická výpověď přibližuje čtenáři neznalému dobových reálií mechanismus a detaily (ne)fungování lidovědemokratického zřízení a deformace tehdejší společenské atmosféry i mezilidských vztahů. V tom si Honzlová doslova říká o to, být na seznamu doporučené středoškolské četby.

Podobně jako v evangelickém příběhu o Kristu na poušti, kterého třikrát pokouší ďábel, se také Honzlovou snaží po zlém i po dobrém přimět ke spolupráci agent Státní bezpečnosti. Ale ať Jana své morální dilema vyřeší jakkoliv, román nemůže z podstaty skončit happy endem. Protože bezútěšnou realitu padesátých let nelze opravit, jako ji napravil malý bratr Hugo ve své pohádce Sametová princezna Jůlinka.

V dichotomii čtivosti a tísnivosti textu se zmítá i čtenář; Salivarová si ho vodí jako pejska, aby ho nakonec zalehla jako těžká bezvýchodná duchna.

Nové vydání románu nyní nabízí nakladatelství Argo.