Hlavní obsah

Mezi mýty a minarety. Z knihy rozhovorů Jana Rovenského

Právo, Jan Rovenský, SALON

V reakci na migrační krizi a bouřlivou tuzemskou debatu o islámu připravil novinář deníku Právo Jan Rovenský knihu Mezi mýty a minarety (Filosofia 2018), soubor čtyř obsáhlých rozhovorů s osobnostmi, které k tématu mají co říct – s diplomatem Hynkem Kmoníčkem, arabisty Milošem Mendelem a Petrem Pelikánem a s dlouholetým blízkovýchodním zpravodajem Českého rozhlasu Břetislavem Turečkem. Na ukázku jsme vybrali část rozhovoru s posledně jmenovaným.

Foto: Milan Malíček, Právo

Jeden ze zpovídaných: novinář Břetislav Tureček

Článek

Co si myslíte o tvrzení, že islám do Česka nepatří?

Víte, to jsou takové fráze s nulovým dopadem. Chci tady uprchlíky – nechci tady uprchlíky. Islám do Evropy nepatří – islám do Evropy patří. Jsou bezpředmětné, protože uprchlíci do Evropy stejně míří, jsou tady a budou tady, stejně jako islám. Navíc když se nám muslimové hodili, tak nám nevadili.

Jak to myslíte, že se nám hodili?

Za první světové války muslimští vojáci bojovali na naší straně – tehdy tedy ještě za Rakouska-Uherska – proti Rusku. Šlo o celkem 130 tisíc osmanských vojáků, které v letech 1915–1916 pozvala Vídeň a kteří bojovali například v Haliči nebo Rumunsku. Rakousko a Německo totiž potřebovaly doplnit své linie, mimo jiné proto, že Češi ve velkém dezertovali k Rusům. Turci do Evropy poslali svou vojenskou elitu, protože se chtěli blýsknout. A vojáci, kteří byli zraněni na frontě nebo v táborech dostali úplavici či tyfus, se často jezdili léčit k nám, kde také umírali. Lazarety byly v Pardubicích, Břeclavi a Olomouci. V Olomouci je také velký vojenský hřbitov, kde je řada osmanských vojáků pohřbena. To se moc neví.

Dnes kdekdo argumentuje tím, že Turkům nelze věřit, a mluví o 17. století a o tom, jak obléhali Vídeň. Že o tři století později je Rakousko-Uhersko samo pozvalo, se prostě do výkladu už moc nehodí. Stejně jako to, že za druhé světové války bojovaly na straně spojenců statisíce muslimských dobrovolníků z britských a francouzských kolonií proti nacistickému Německu, podobně jako muslimové v řadách Rudé armády…

Takže mi přijde umělé hledat argumenty, proč sem muslimové patří, nebo ne. Jsou tady, stejně jako sem v nějaké epoše přišli židé, kteří také vlastně představovali cizorodý prvek a dnes jsou označováni za součást naší civilizace.

Tak jinak. Představují pro nás muslimové a islám hrozbu, jak někteří tvrdí? Nakolik jsou oprávněné obavy, že se v Evropě čím dál víc bude prosazovat islám a jeho hodnoty?

Místo toho, abychom z těchto věcí měli strach, nebo naopak nadšeně vítali uprchlíky, měli bychom věci střízlivě, racionálně a s chladnou hlavou řešit. Z vlastní zkušenosti vím, že někteří muslimové v České republice skutečně říkají: „Řídíme se demokracií a dnes je nás málo. Nicméně kdyby nás v budoucnu byl dostatečný počet, tak si budeme prosazovat svoje zájmy, stejně jako je prosazují křesťané, židé nebo homosexuálové.“ O tom není sporu.

Je otázka, o jak velké navýšení populace by muselo jít. Kdyby ale v Česku byla víc než polovina voličů-muslimů a kdyby byli jednotní, což je zase dost nepravděpodobné, ale kdyby opravdu všichni měli stejné názory, tak by mohlo dojít na prvky islámského náboženského práva. V České republice na rozdíl od jiných evropských států mi ale něco takového nepřipadá reálné.

Často bereme muslima jako muslima. Mluví se o dvaceti tisících muslimech, ale jak se k tomu číslu došlo? Jde o hrubý odhad lidí z muslimských zemí, kteří sem přišli ze Sýrie, Egypta, Iráku či z Palestiny. Formálně tedy jde o muslimy, ale naprostá většina z nich, zejména příslušníci starších generací, jsou sekularizovaní lidé, zhusta přesvědčením levičáci, kteří pijí pivo, někteří jedí vepřové a žijí jako my.

Jiná skupina však mohou být mladší muslimové z Maghrebu, vrstevníci a možná i ideoví souputníci těch, kteří při nepokojích zapalují auta ve Francii. Rozlišovat a identifikovat možná nebezpečí v takto pestré komunitě by ale mělo být úkolem bezpečnostních složek, nikoli populistů na náměstích a anonymů v internetových diskusích.

Vážně jsou muslimové, kteří jedí vepřové?

Znám takové lidi – formálně jsou to muslimové, avšak víru už nepraktikují. Není to tak, že by vepřové vyhledávali, ale když ho dostanou na stůl, tak neudělají scénu a snědí ho. Zase jde ale o kulturní věc, spíš je jim to odporné z důvodů výchovy.

U nás také nejsme zvyklí jíst psí maso, protože to k naší kultuře prostě nepatří. Ale nejde o to, že bychom nesměli. Stejně tak bychom mohli jíst hmyz, ale také to neděláme. V islámských zemích tedy vepřové maso lidé odmítají kvůli náboženství, ale řekl bych, že odpor je větší z kulturních či estetických důvodů, protože s alkoholem často takový problém jako s vepřovým muslimové nemají. Podobně je pojídání vepřového nepředstavitelné pro mnoho sekulárních Židů.

Vrátím-li se ale k vaší otázce týkající se ohrožení Evropy ze strany islámu, situaci rozhodně nelze lehkomyslně bagatelizovat. Zároveň si myslím, že je také třeba si položit otázku, do jaké míry je migraci z Blízkého východu skutečně nutné brát jen jako negativum. Řešíme věci jako práva homosexuálů, třetích pohlaví a tak dále. Kdo ví, jestli po čase nebudou upřednostňováni při adopcích dětí. Stále si vymýšlíme nějaké nové a nové věci, zatímco uprchlíci z Blízkého východu jsou velmi konzistentní v názoru na to, co je rodina. Takže je jejich příchod opravdu hrozba, nebo máme náhodou trochu strach z toho, že nám nastaví zrcadlo?

Třeba se v tom mísí obavy, že muslimové teď nadávají muslimské servírce za to, že pracuje v restauraci, kde se prodává alkohol. A že příště to může být česká nemuslimka. To jsme zase zpátky u těch rozdílných hodnot.

Z pohledu islámu je pravda, že muslimové by neměli obchodovat s alkoholem, i když se to děje. V Německu byly dokonce hlídky na dodržování šaríi, které po ulicích chodily ve svítivých vestách a nabádaly muslimy, aby se chovali zbožně. Samozřejmě že takových událostí bude přibývat. Radikální část mezi evropskými muslimy se bude snažit „umravňovat“ ty sekulárnější. Ale nemyslím si, že je to palčivá otázka České republiky.

A pokud jde o to, že muslimové začnou své představy o společnosti vztahovat na nemuslimy, tak to určitě nelze vyloučit, ostatně někde v západní Evropě už takové projevy vidíme. Je otázkou místních úřadů, zákonodárců a justice, aby stanovili jasná pravidla platná pro všechny obyvatele. Samozřejmě to může být dvousečné. Pokud si někdo bude škodolibě mnout ruce, že úřady zakázaly muslimům halál porážky zvířat, musí počítat s tím, že zároveň přijdou židé o své košer porážky.

Představení knihy za účasti autorů se uskuteční v pražském klubu Jazz Republic dnes od 16 hodin.

Jan Rovenský

Jan Rovenský Mezi mýty a minarety

Filosofia 2018

Foto: archív nakladatelství Filosofia

Jan Rovenský: Mezi mýty a minarety

Reklama

Související témata:

Související články

Štefan Švec: I máma mele imáma

Přijel k nám homosexuální muslim. Dokonce imám, navíc HIV pozitivní. Žije s mužem, založil v Paříži inkluzivní mešitu, co do ní smějí muslimové, i když jsou na...

Štěpán Kučera: Malé divy

Na cestu na Maledivy jsem si přibalil knížku Xaviera Romera-Friase Folk Tales of the Maldives z roku 2012, první ucelenou sbírku maledivských lidových pověstí....

Výběr článků

Načítám