Na podobný způsob argumentace narážím v poslední době často. Diskriminace Romů? Výmysl, jestli jsou nějak diskriminováni, tak jen pozitivně a na náš úkor. Globální oteplování? Blbost, propaganda ekoteroristů. Uprchlíci? Násilné hordy, které chtějí zlikvidovat naši skvělou kulturu. Neziskovky? Genderistické a sluníčkářské agentury, které okrádají stát. Zneužívané ženy, které se svěřily v kampani #MeToo? Frustrované šeredy, co se mstí mužům.

Během pár let se podařilo zcela setřít rozdíl mezi tím, co jsou skutečné problémy, a tím, co za ně vydáváme. Můžeme donekonečna odkazovat na data, na to, že největší českou neziskovkou je Fotbalová asociace ČR, že Romové u nás i v Evropě čelí každodennímu rasismu a nenávisti, že klimatická změna, nad kterou jsme přezíravě mávli rukou, již nezadržitelně mění náš svět – jenže fakta, zdá se, už nemají žádnou hodnotu.

A nejde jen o to, že se lež začala úspěšně považovat za jiný názor a že právo na její šíření je ztotožňováno se svobodou slova. Když člověk sleduje, jakým způsobem se dnes některé skupiny mocných podílejí na vzniku paralelních světů, kde se skutečné problémy ignorují a ty neskutečné uměle vytvářejí, těžko uvěřit, že by to nedělaly naschvál, že by to nebyla hra, v níž se každé slovo váží tak, aby v celku utvářelo nenávistnou propagandu. Té se navíc těžko odporuje. Vyvracet každou jednotlivost by znamenalo utápět se v nekonečném odhalování drobných lží, které samy o sobě ještě nic tak hrozného netvoří – až v čase a správné kumulaci přinášejí kýžený výsledek.

Apolena Rychlíková letos za své salonní sloupky získala Novinářskou cenu.

Apolena Rychlíková

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Tento způsob komunikace, který pohltil veřejný prostor, nemá svůj původ mezi frustrovanými „obyčejnými“ lidmi. Jen kvůli těm, kteří kumulují moc a kapitál, kteří utvářejí mediální prostor a úspěšně zneužívají nejistoty nás ostatních a přetavují ji v paranoidní nenávist, žijeme ve zcela oddělených světech. Politika se pro Okamuru, Ovčáčka, Zemana, Klause mladšího nebo Babiše stala jen závodem, v němž si plně saturovaní lidé hledají obětní beránky, aby mohli zůstat u moci. Z médií jako TV Barrandov, Parlamentní listy, MF Dnes, Prima nebo Nova ta touha vydělávat na rozeštvávání úplně čiší.

Tohle je kampaň, ve které taháme za kratší konec.

Jednou z cest nápravy by mohlo být důsledné odhalování těch mocenských struktur, které ze stávajícího naladění těží. To jsou totiž ti opravdoví společenští paraziti. Nebojme se to říkat nahlas – i když už je možná pozdě.