Viktoria Tokarevová
Zlom

Přeložil Lukáš Klimeš.
Akropolis

Viktoria Tokarevová: Zlom

FOTO: archív nakladatelství Akropolis

Pět povídek známé ruské spisovatelky, jež kromě prózy a dramat píše i filmové scénáře, ale jejím hlavním oborem jsou právě kratší útvary. Ty z této knihy vyšly v letech 1981–1998. To, co si čtenář po přečtení možná uvědomí nejdříve, je, že vlastně není schopen z kontextu určit, kdy byla která napsána. Autorka je sice společensky kritická, nepomáhá si však politickými kulisami, děj neposouvají atributy SSSR ani Ruska. V životě jejích hrdinů, trenérky krasobruslení, výtvarnice, úřednice či manželky význačného sochaře a alkoholika, vždy dojde k nějakému zlomu. Setkávají se s někým, kdo by mohl zásadně změnit jejich život, ale šance zůstane nevyužita. Někdy je to volba vlastní, někdy toho druhého. Ale i tak je ta možnost vlastně velkou změnou. A proměnou. (Vybral Jakub Šofar.)

Michail Ševeljov
Nejsem Rus

Přeložil Jakub Šedivý.
Prostor

Michail Ševeljov: Nejsem Rus

FOTO: archív nakladatelství Prostor

Dobře, řeknu ti to na rovinu. Jde o to, že do té doby jsme tolik lhali, tolik toho zamlčovali, tolik toho překrucovali, že nám lidi přestali věřit. V závěrečné části novely-prvotiny Rusa Michaila Ševeljova (1959) vysvětluje hrdina Pavel Volodin, investigativní žurnalista, svému dávnému známému Vadikovi, proč už masmédia vlastně nic neznamenají. Volodin kdysi zachránil vojáka Vadika ze zajetí v Čečensku a stýkal se s ním i v Moskvě, kam se ho podařilo dostat. Pak se dlouho neviděli až do chvíle, kdy Vadik se skupinou ozbrojenců obsadil kostel blízko ruské metropole s více než sto rukojmími. Ten zoufalý čin má vyburcovat společnost a Volodina si Vadik vybral, aby se stal poslem, který bezpečnostním orgánům vysvětlí podmínky, po jejichž splnění ozbrojenci svá rukojmí propustí… Na necelých 170 stranách je situace v Rusku popsána lépe a jasněji než v desítkách monografií, článků či rozhovorů. Z „nového“ Ruska už nezbylo vůbec nic. (Vybral Jakub Šofar.)

Veronika Bednářová
Má americká krása

Radioservis / Tebenas

Veronika Bednářová: Má americká krása

FOTO: archív vydavatelství Radioservis

Autorka mě požádala, abych něco napsal na přebal její audioknihy, a tak jsem jí poslal tohle: 11. září 2001 jsem proseděl před televizní obrazovkou, na níž se střídaly záběry na zničené věže Světového obchodního centra. Bylo to celé neskutečné, jako film, cizí, vzdálené, ale tím možná děsivější. Novinářka Veronika Bednářová byla 11. září 2001 přímo v New Yorku a její tehdejší reportáže z města dusícího se prachem, kde lidé brečí na ulici a vegetariáni zapomínají, že nejedí maso, jsou i dnes, po patnácti letech, živější než všechny ty televizní záběry. Přes očité svědectví a drobné paradoxy nabízejí silnou emoci. To by na vás musel z té obrazovky někdo sáhnout, aby se to tomu vyrovnalo. Je to smutné čtení, respektive v případě audioknihy poslouchání, ale svou bezprostředností a lidskostí taky uklidňující. I tragédii lze prožít a přežít. (Vybral Zbyněk Vlasák.)

Adéla Knapová
Nemožnost nuly

Fra

Adéla Knapová: Nemožnost nuly

FOTO: archív nakladatelství Fra

Pád člověka na společenské dno. Syn z dobré rodiny, vystudovaný učitel tělocviku, končí jako invalidní důchodce zcela bez finančních prostředků i hygienických návyků ve venkovské barabizně. Tři části složené chronologicky z jednotlivých „povídek“, jež by případně mohly fungovat i samostatně, zachycují velice plasticky sociální proměnu člověka, který jen apaticky, v jakémsi podivném flegmatickém úžasu nad sebou samým, přežívá. Není třeba o život bojovat. Je k mání zdarma a bez námahy. Kdo zná Adélu Knapovou jako novinářku, bude překvapen „jiným“ jazykem Adély Knapové coby prozaičky. (Vybral Jakub Šofar.)

Vladimír Hendrix Smetana
Od dospívání k dozpívání

Pulchra

Vladimír Hendrix Smetana: Od dospívání k dozpívání

FOTO: archív nakladatelství Pulchra

Vzpomínkové texty legendární postavy českého undergroundu se vracejí jednak do dob, kdy mít houni (delší vlas) bylo jasným vyjádřením, co si o tom všem přeslavném budování lepších zítřků její majitel myslí, ale i do časů pozdějších, kdy ti, kdo si chtěli žít po svém, odcházeli z měst na „baráky“ na venkov. Autor navíc dělal bedňáka kapele The Primitives Group, jež u nás na konci šedesátých let začala hrát psychedelii, a přestože po ní ne zbyly téměř žádné nahrávky, zůstala nezapomenuta. Hendrix vzpomíná také na DG 307 či na slavný byt Němcových v Ječné ulici. (Vybral Jakub Šofar.)

Jarmila Bachmannová
Slovník podkrkonošského nářečí

Academia

Jarmila Bachmannová: Slovník podkrkonošského nářečí

FOTO: archív nakladatelství Academia

Přiznám se, že jakmile slyším slovo podkrkonošský, nebo dokonce podkerkonošský, ihned do mého mozku vchází herec Stanislav Neumann, nakřiví hubu a začne ze sebe sypat krkonošské poudačky. Jak to s jeho vztahem k Podkrkonoší bylo (narodil se na Žižkově), je úplně jedno, takhle to prostě mám. Takže první vědecké zpracování nářečního lexika, obsahující na třináct a půl tisíce hesel, je pro mě opravdová událost. Vůbec to neznamená, že se po prostudování knihy vydám hned do Jilemnice nebo Vysokého nad Jizerou a spustím tam na místní obyvatele věty prošpikované slovy: brabenčák, ciplmice, drnc, fičipejr, hančle, kejkola, louhanec nebo majtrank. Stačí listovat knihou, bavit se a radovat. (Vybral Jakub Šofar.)