V Česku se opět testují halucinogeny. Vy sám máte zkušenosti se zkoumáním použití LSD v rámci psychoterapie ze šedesátých let. Jak se díváte na tuhle formu léčby?

Když to nenecháte rozjet do toho Disneylandu, aktivuje se v mozku paměťová stopa s halucinatorní živostí, člověk si vybaví spoustu věcí…

Má to ale dvě zásadní nevýhody. První je, že vám to jako lékaři neušetří čas. My jsme s testovaným strávili šest sedm hodin intoxikace, stejně dlouho jsme to s ním probírali, další hodiny se to řešilo na skupině, a když jsme denně takto vzali čtyři pět lidí, neušetřili jsme proti klasické psychoterapii prakticky nic.

A ta druhá nevýhoda?

Tu dnešní lékaři nevidí a my ji tenkrát taky neviděli. Totiž ten AHA moment během intoxikace je sice bezvadný, ale potřebujete ho následně integrovat do pacientova života. Psychoterapie je o změně. Pacient šel nějakou trajektorií, která byla blbá, a je potřeba ji otočit. Jenomže proti nejsou jenom jeho návyky, ale i jeho okolí, které ho už má nějak usazeného a bude ho cpát zpátky do jeho původní role, tak ho znají, tak ho mají vypočteného. Takže klasická psychoterapie, byť třeba jen hodina týdně, je pro upevnění změny daleko cennější než jednorázové použití LSD. Řešení není nikdy v revoluci, ale v evoluci.

Je pravda, že psychopatů je v populaci deset procent?

To je stejně rozšířený a stejně mylný údaj, jako že používáme jen deset procent svého mozku. Vysvětlím, kdo je to psychopat. Podle používané diagnostiky psychiatrů Hareho a Duttona jsou psychopati lidé, kteří mají určitou anomálii v hlavě, a sice že nemají strach. Jejich centra strachu nejsou propojena s centry uvědomění, takže jednají roboticky přesně.

Vy nebo já, když před sebou máme nějaký úkol, pociťujeme jistou míru úzkosti, která se stupňuje, čím závažnější ten úkol je. Naše úzkost je navíc nakažlivá: když jsme ještě žili ve smečce, upozorňovala druhé na nebezpečí. Psychopat šíří místo úzkosti důvěru. K tomu je přesvědčivý, charismatický, má drajv po moci. Těchto lidí je údajně jedno procento. A teď jde o to, jak se na ně budeme dívat. A v tom se Hare s Duttonem od sebe liší.

Hare počítá s tím, že jsou všichni psychopati hajzlové, agresoři a paraziti s absencí sociálních norem a hodnot. Zato Dutton říká, že psychopatologické vlastnosti si můžeme představit jako knoflíky na mixážním pultu, které nemusejí být všechny nutně zapnuty. Takže Duttonův psychopat v sobě nemusí mít agresi, nemusí být asociální.

Jako Neil Armstrong, co přistál na Měsíci. To byl muž bez nervů. Proto ho taky vybrali, že už měl za sebou nějakých devět kritických leteckých přistání. On totiž Měsíc zblízka není zdaleka tak hezký, jak se jeví zdálky, a už vůbec není tak rovný, takže Armstrong s Aldrinem hrozně dlouho lítali kolem a hledali vhodné místo na přistání, až hrozilo, že jim dojde palivo a rozbijou se. Aldrin začal vyšilovat. A Armstrong na to, drž zobák a začni odpočítávat, na kolik sekund nám ještě stačí palivo. Začali na sedmdesáti, a když přistáli, byli na deseti. Dovedete si představit kohokoli, kdo cítí strach, v téhle situaci? Já jo, napřed těžce znečištěného a pak mrtvého.

Nicméně i Hare říká, že ne všichni psychopati skončí za mřížemi, v kriminále je jich podle něj tak dvacet procent, spíš ti blbější. Zbylých osmdesát procent běhá po svobodě a část z nich nám vládne, protože jsou to zpravidla vůdčí typy.

Co třeba Konvičkova akce na pražském Staroměstském náměstí? Může něco takového vymyslet duševně zdravý člověk?

Duševně zdraví lidé jsou schopni vymyslet i daleko větší blbosti! Psychopatie ostatně není duševní porucha. Ve starém Izraeli byl blázen člověk bez Boha. Dnešní konotace je taková, že se blázen vymyká normě právě kvůli psychické chorobě, což opravdu není Konvičkův případ. Ten člověk je zdravý, dospělý, zodpovědný za své činy. Myslím si, že velice dobře ví, co dělá. Dokud se o něm mluví, roste mu šance na zvolení. A blbejch, kteří s tímhle stylem půjdou, tu taky není málo.

„Blbejch“ ve smyslu nízkého IQ?

IQ je bestie, která se dá zapřáhnout před jakoukoli káru. Samo o sobě není to nejpodstatnější, důležitější je emoční inteligence. Svět lidí totiž nestojí na principu příčiny a následku, ale na vztazích. Můžu být inteligentnější než Einstein, ale zaláskuju se do nějaké pochybné existence, a rázem ze sebe dělám tajtrlíka v západočeských lázních jak starý Goethe s Ulrikou…

Jestli se Konvička rozhodl, že mu stačí oslovit jen určité procento populace, ne že chce být prezidentem všech jako někteří jiní psychopati, tak si s tím, co provádí, vystačí.

Happening Martina Konvičky na Staroměstském náměstí v Praze

Happening Martina Konvičky na Staroměstském náměstí v Praze

FOTO: Markéta Horešovská, ČTK

Mimochodem, tuhle se mě někdo ptal, zda jsou mí pacienti vystrašení z islámu. Mí pacienti jsou vystrašení z toho, jestli budou zdraví, jestli nebudou nezaměstnaní, jestli děti nebudou zlobit. Mají své starosti, a ne světové starosti.

Kolik ze světa jsme vlastně schopni emočně pojmout, vzít za vlastní?

Naše mozky obsahují sociální centra. Makakové tam mají místo pro 40 dalších makaků, šimpanzi pro 65 šimpanzů, náš přirozený houf je kolem 95 lidí, o kterých máme tak nějak přehled, víme, že tohle je dobrák, tamto ničema. Jasně strukturované rodové klany měly dřív do sta lidí, jenže v těch jsme žili naposledy za gotiky.

Dnes fungujeme v autopoietickém systému, který staví především na vzájemné komunikaci, a ta už je tak složitá, že je potřeba ji nějakým způsobem zjednodušit. A to bohužel neděláme tak, že bychom odřezali blbosti, ale že zjednodušujeme do polarit: někdo má moc, někdo nemá moc, někdo má pravdu, někdo nemá pravdu. V takovém světě dnes žijeme.

Taky žijeme ve světě konzumu. Jak se to na nás projevuje?

Když jsme ještě chodili k Aristotelovi do školy a psali na pergamen, říkal nám, že jsou dvoje základní touhy člověka. Jednak potřeby a pak přání. Jedinec musí naplnit svoje potřeby – a je jedno, jestli je to člověk, medvěd nebo žížala. Jinak chátrá. A pak tu máme přání, která si plnit nemusíme. Říkat, že potřebujete mercedes, je kravina. Potřebujete střechu nad hlavou, bezpečí ve vztazích a spiritualitu.

Jenže právě duchovní potřeby naše společnost nahradila konzumem. Koho dneska napadne jít do kostela poslouchat slova svatého evangelia nebo se třeba nechat okouzlovat přírodou, když se může nechat okouzlovat supermarketem? Materiálno jsme povýšili na nasycení spirituálna…

Někteří ale přece hledají vlastní spirituální cesty.

Když se klasické církve rozpadly, vznikla spousta sekt, které mají hlad po spiritualitě krmit. Lidé se přiklánějí k východním hodnotám, které tu ale nemají žádné zakotvení. Když budete jako čistokrevná Evropanka jíst japonské suši, výsledkem bude nejspíš alergie.

Radkin Honzák

Radkin Honzák

FOTO: Milan Malíček, Právo

Největší česká spirituální potřeba je dnes špiritus. Taky máme na evropské poměry vysoce nadprůměrnou spotřebu marihuany, už děti u nás chtějí omámit normální mysl. To mi přijde perverzní.

Jak si to vysvětlujete?

Když spáchám nějaký dobrý skutek, jakože já to nedělám, ale kdyby jo, tak se potom budu cítit lepší, dokonce zdravější. Lidi radši páchají dobré skutky než sviňárny. Dneska je to ale složitější, když se ze společnosti vytratila důvěra. V devadesátičlenném houfu víte, komu můžeme věřit. Když houf naroste a zkomplikuje se, důvěru škrtnem. Ale když nedůvěřuju, tak co bych dělal dobré skutky? To se radši ožeru.

Jaké jsou naše nejstarší emoce?

Strach a vztek – zachraňují život. Zítra ve čtyři hodiny to bude 250 miliónů let, co se tady objevili dinosauři. A v jejich mozcích se vyvinul shluk nervových vláken podobných mandli, kterému říkáme amygdala. Vedle amygdaly se nachází druhý shluk, tvarem jako vlašský ořech – thalamus. To znamená komůrka, ale podle mě je to spíš vrátnice. Co vám teď říkám, jde nejdřív ze všeho do thalamu, který vyhodnotí obsah, a kdyby to mělo být něco potenciálně nebezpečného, pošle informaci do amygdaly. Amygdala umí kromě strachu a vzteku taky tři povely: uteč, útoč a ztuhni. Tím vládli už ti dinosauři.

Po nich přišli savci, kteří mají v mozku mnohem víc emocí a taky místo, kde se fyzicky setkávají emoce a rozum, proto víme, jak se cítíme. Emoce jsou tělesné děje, je to nastavení organismu, to není nic efemérního. Když za vámi hodím bouchací kuličku, spustím ve vás celou sérii tělesných dějů. A už ten savčí, říkají tomu tygří, mozek rozeznává šest základních emocí: strach, vztek, radost, smutek, odpor a údiv, které se podobně jako barvy skládají do celého bohatého spektra. Proti tygrovi jsme jako lidi emočně nic moc nepřidali. Jen na tohle všechno slavnostně jako úplně poslední přišel takový papírový ubrousek – a to je ta naše slavná mozková kůra.

Ovšem zatímco zvířata mají nepřátele jen okolo sebe, člověk je takovej vůl, že má ještě jednoho v sobě.

Co si myslíte o dnešní psychiatrii, ulehčuje mu tento boj?

Dnešní psychiatrie se především strašným způsobem debilizuje ve smyslu povinných a doporučených postupů. Dřív jsme toho sice míň věděli, ale hlavně nám farmafirmy nediktovaly, co máme předepisovat. Medicína už není o člověku, ale o soustavě příznaků. Diagnóza je věc dohody. Když to bude vypadat takhle, budeme tomu říkat slánka, a když takhle, tak schizofrenie. Na schizofrenii A jsou tyhle léky a na schizofrenii B tyhle a prostě je předepíšete, ať proti vám v ordinaci sedí kdokoli. Tento trend se do Evropy táhne z Ameriky, a tam když se postavíte proti, můžete taky skončit u soudu.

Co je vlastně primárním zájmem těchto farmafirem?

Určitě ne pacienty vyléčit, mají zájem jim prodávat lék 1 ideálně až do smrti a k němu přidat lék 2 a potravní doplněk 3. Jednou za čas mají ostudu, že ututlaly nějaký skandál, tak zaplatí pár miliónů a v klidu jedou dál.