Zjevně proto, že milovníci kávy jsou na svém oblíbeném nápoji zainteresováni, a proto si váží všeho, co je s ním nějak spojeno. A cítí, že neznalostí druhů a způsobů podávání kávy se ztrapňují a znalci musejí připadat jako neotesanci. Mimochodem řečeno: Plyne odtud důležité poučení, že drobná práce je k ničemu, jestliže předmět, jemuž má být věnována, nikoho nezajímá.

Není-li zájem vrozen, lze jej probudit. Dejme tomu, že se dva sousedé léta hádají o to, kdo komu víc škodí svými přerostlými stromy. To nikoho jiného nezaujme. Jakmile si ale začnou vyřizovat účty v novinách, jakmile jejich spor přeroste v bitvu před úřady a jeden i druhý poukazují na mnohem širší aspekty sváru, takže se zdá, že jeho nevyřešením hrozí ostuda, stane se z malicherné rozmíšky aféra. A vznikne všeobecný zájem na jejím vyřešení, protože již nejde o přerostlé stromy, ale o cosi velmi aktuálního, totiž o princip, samu ideu spravedlnosti. A zde nelze nebýt nezainteresován. Nehledě na to, že společnost, kterou otřásají aféry, je nějak trapná, ať už jsou jejich příčiny jakkoli směšné. I odtud plyne určité poučení: napřed aféra, a teprve potom obecný pocit čehosi trapného.

V aféru však nepřeroste každá třenice. Představme si třeba, že se v nějaké tlačenici pošlape pár lidí, hned se také zpourážejí, navzájem vůči sobě zatvrdí a začnou se nenávidět, protože všichni mají pocit, že jejich důstojnost utrpěla nenapravitelné škody, a proto se musejí domoci nápravy. Snaží se jeden druhému pomstít, takže se od této chvíle stanou neodlučnými, kde je jeden, hned se objeví druhý i třetí, pronásledují se a jeden druhému se snaží škodit. A táhne se to léta; už dávno jsou z nich důchodci, ale jejich vzájemná zášť je ještě větší. Když je spatříte, cítíte se hloupě, tak trochu se za ty starce i stydíte, avšak převládajícím pocitem je trapnost. Řeknete si, že stařec je dvakrát dítětem, ale neuleví se vám, pořád je máte před očima, protože svými nevyřízenými účty neustále obtěžují veřejnost, snažíce se vyvolat aféru. Jenže jejich hloupé šarvátky nikoho nezajímají – a stejně už nikdo, možná ani oni sami, nevědí, co je způsobilo. Trapné, nic než trapné.

Tyto zdánlivě tak různé příklady mají společného jmenovatele: zájem na zcela určité věci, o kterou běží. I z toho plyne poučení: Mluví se často o veřejnosti, a přitom se zapomíná, že toto slovo má nějaký význam pouze tehdy, označujeli společenství, které sleduje nějaký zájem. Proto platí, že kde je aféra, tam je i veřejnost, protože o věcech veřejných se vede debata jen tam, kde je o ně zájem; kde zájem není, tam je pouze trapnost, což je právě případ střečkujících penzistů. Neboť sama trapnost zájem neprobudí, trapnost je jenom trapná.