Ocitám se v něčem, co by mohla být nora šíleného dítěte – pracovnímu stolu vévodí velký zelený gumový trpaslík a vedle stojí dětská ohrádka plná plyšáků. Jde o kancelář vydavatelství Editorial Común. Usadíme se na prima retro gauči a já se pokouším uvěřit tomu, že sedím naproti ikoně, která mi nabízí kolu a chipsy a strká do ruky sbírku povídek své maminky.

Ricardo Liniers (1973) je z vážené rodiny, začal tedy studovat práva. Jenže to mu nesedělo, a tak raději seděl doma, kreslil si komiksy plné tučňáků, robotů, trpaslíků, much, pánů s motýlky a holčiček, které mají rády kvalitní literaturu, Felliniho filmy a béčkové horory. Taky roznášel ručně šité papuče své maminky po domech. Pak si jeho melancholických obrázků všimla Maitena. To je argentinská kreslířka, stejně proslulá jako u nás třeba Adolf Born. Maitena Linierse doporučila do velkých novin La Nación a od té doby se prodavač papučí nezastavil. Vydal třináct knih komiksů a každý den kreslí pro La Nación jeden mikropříběh. Ze začátku se čtenáři trochu vzpouzeli a psali, že surrealistickým vtipům bez pointy moc nerozumějí. Po vydání první knížky se ale přišlo na to, že fanoušci Macanuda (přídavné jméno macanudo znamená v argentinské španělštině něco báječného, nebo něco báječně v klidu) dokážou naplnit po strop Muzeum latinskoamerického umění MALBA.

A já patřím k nim. Každý den si na poslední stránce La Nación spravím náladu díky rozhovoru tučňáků o tom, že sice v zoo je to prima, ale bylo to lepší, když moře nemělo zdi, nebo důležitým rozhodnutím rodiny much, že pojedou na prázdniny k veliké otočné lampě. Když mí žáci češtiny v Buenos Aires zjistili, že překládám Macanuda, začali mi nosit celé pomocné eseje o jednotlivých významech skrytých za zastaralými výrazy, jmény hereček nebo názvy starých argentinských komiksů z padesátých let, s nimiž si Liniers rád pohrává. Nevím, jestli v češtině bude tahle poetika fungovat, ale zaručeně je to výlet do absurdního vesmíru, v němž je všechno pěkně natvrdo a zároveň nesnesitelně křehké. Přeložit krátké větičky napěchované vším možným podprahovým kontextem je někdy skutečně hodné nenávisti k jejich autorovi. Ale zároveň je můj život tak nějak macanudo.