Příprava slavnostního zahájení trvá léta. Tvůrčí koncept stíhá umělecký záměr, pravidla šoubyznysu šlapou na krk nekomerčním talentům, sponzoři práskají dveřmi a vynálezci chystají ohňostroje viditelné z Jupitera. Národ si klade zásadní otázky (Kdo jsme?), leští staré křivdy (Kde my mohli bejt!) a tluče se do hrudníku (Mohlo bejt i hůř.). Účastnit se chtějí všichni, a kdo nechce, činí tak jen proto, že když už, musel by to mít na starosti celé sám. Ani Davida Černého organizační výbor nepřemlouvá dlouho (a Milan Knížák trucuje, protože ho přemlouvali málo). Zadání je jasné: na záda z nás musí padnout i nejkosmopolitnější kverulant.

Jak by tedy mohl český ceremoniál vypadat? Po debatách s přáteli jsem se jistého tvaru dobrala. Zkraje se mi též podařilo snadnou úvahou vyřešit otázku financování – vezměme si, kupříkladu, kolik peněz míváme na drobnosti typu elektronických karet – takže se nemusíme bát, že budeme vypadat jako chudí příbuzní. To se normálně dá do zástavy Hrad nebo tak něco.

První samozřejmě přichází na řadu Strahov. Nikdy jsem na tamním stadionu nebyla, ale asi se rovnou shodneme na tom, že to, co je tam teď, musí pryč. Specifičnost českého přístupu k moderní architektuře velí, abychom se výjimečně odvázali, protože další fiasko a la Kaplický už by nám svět neodpustil. Je proto potřeba prosadit něco divokého, aby bylo zjevné, že nejsme úzkoprsí. To, že pana Kaplického už nemáme a madam Jiřičná nás patrně pošle o dveře vedle, je samozřejmě potíž. Pokud mu ale nevezmeme dech úžasem, můžeme se svět pokusit šokovat. Vzhledem k tomu, že posledně zaujala Entropa, mohli bychom znova zkrabatit čelo a přijít na něco funkčního, ale s adekvátní výpovědí o stavu společnosti. Čínské hnízdo? To je skoro provinční. Já bych tipovala, že se Umělcova úvaha bude ubírat spíše směrem k nočníku z karlovarského porcelánu.

Každý ceremoniál také musí mít nějaký závažný leitmotiv. Neprospěla by české duši psychoterapie, jíž by bylo kupříkladu veřejné vyrovnání s Porobou? Mnoho národů jsme ve svých dějinách ve velkém utlačovat nestačili, ale zjevně nám to chybí.

Pilíři historické části olympijské show by proto podle mého názoru měli být Praotec Čech, Praotec Slovák a Praotec Němec. Pokud jde o Prabratra Rusa, vůči tomu mám předsudky a myslím, že bude stačit, vystoupí-li během večera se dvěma kusy Alexandrovci.

Publikum, jehož nadšení a aktivita jsou pro úspěch akce rozhodující, můžeme průběžně zapojovat rozdáváním nejslavnějšího českého vynálezu – kontaktních čoček, a důmyslnou prací s Křižíkovými obloukovými lampami.

Pokud jde o dramaturgii hudební, zatím jsem nevyřešila napětí mezi vysokou kvalitou místní klasické tvorby a showbizem, bez kterého to nepůjde. Je jisté, že hlavním hudebním tématem musí být Novosvětská, přičemž Largo by se mohlo hrát na pozadí vystoupení hlavních řečníků v čele s cizojazyčným projevem blíže neurčeného českého premiéra. Příjemným zpestřením během večera jistě bude provedení čtvrté věty Allegro con fuoco, které konečně světu ukáže, odkud se vzal nápad pro hlavní hudební téma filmových Čelistí.

Jaké další kulturní narážky lze zužitkovat? Tanec Franze Kafky s mladočechy? Habsburský rejdovák pro krojovaná slovácká děvčata? České dějiny nabízejí podobných námětů kvanta a já věřím, že ve věci kreativy padnou do těch správných rukou. Jen z toho showbizu jsem nervózní… Není totiž jisté, v jak vzdálené budoucnosti nám organizace her připadne, a tak by Lady Carneval mohl zazpívat někdo krajně nevhodný. Dát tam spíše Hradišťan nebo Čechomor? Bude pan Hapka vzhůru, aby na bílý klavír a v bílém obleku doprovodil Magdalenu Koženou?

Zuzana Válková

Zuzana Válková

FOTO: Archív Zuzany Válkové

Já chci v Čechách olympiádu. Chci o ní pak muzikál. A chci se podílet na splácení Hradu. Chci mít jistotu, že jsme neměli zůstat součástí Rakouska-Uherska. Protože my na to máme.