Prohloubil se po zkušenosti s Inventurou demokracie váš zájem o politiku?

Určitě. Měla jsem možnost do toho více nahlédnout, lépe porozumět některým tématům a tomu, jak u nás politika funguje, proto teď trochu víc vím, jak vlastně na to. Myslím, že pro mnoho mladých lidí je dnes dost náročné se o politiku pořádně zajímat a utvářet si na vše svůj vlastní kvalitní názor. Politické dění je nepřehledné a netransparentní, vypadá složitě, člověk se v tom často ztrácí, má pocit, že stejně nic neovlivní a snadno ztratí chuť. Po roce Inventury ale teď vím, že tuhle nechuť je třeba překonat, věnovat tomu čas a energii.

Jak hodnotíte výsledek vaší roční snahy?

Jak se to vezme. Dárek ke dvacetinám demokracie v podobě odstranění čtyř legislativních absurdit (studenti a studentky žádali konec přílepků k zákonům, omezení poslanecké imunity, zavedení regulace lobbingu či posílení nezávislosti mediálních rad – pozn. red.) jsme od politiků nakonec nedostali. Požadavky se nám však podařilo dovést do podoby návrhů zákonů projednávaných ve Sněmovně a získat pro ně do budoucna podporu některých stran. Plánovaného výsledku jsme sice nedosáhli, ale podařilo se nám, myslím, možná i něco důležitějšího – ukázat, že lze s věcmi pohnout. Když skupinka několika naivních studentů bez peněz i know how dokáže to málo co my, jak by to asi vypadalo, kdyby se za podobnou věc postavila celá veřejnost.

Co bylo pro vás osobně při setkání s politikou největším zjištěním?

Opravdu silně jsem pocítila a pochopila, že kvalita naší politické kultury a demokracie není jen věcí politiků, právě naopak, záleží to především na nás občanech. Ve vyspělých demokraciích by si politik nikdy nemohl dovolit takové jednání, jako si běžně dovolují mnozí z těch našich, protože by si mohl být jist, že už ho nikdo nezvolí. My teď potřebujeme se naučit odpovědně sledovat politické dění, kontrolovat správu věcí veřejných, zbavit se toho pocitu, že s tím nejde nic dělat, zavést třeba kvalitní občanské vzdělávání.