RECENZE: Zprávy ze světa čte i vypráví Tom Hanks

Ohlas na její výkon na sebe nenechal čekat. Časopis Variety ji označil za „herečku, kterou je třeba sledovat“, a režisér Paul Greengrass (natočil filmy Bourneův mýtus, Bourneovo ultimátum, Jason Bourne či Kapitán Philips) ji postavil po bok samotného velkého Toma Hankse do svého nového filmu Zprávy ze světa.

Film, který je od minulého týdne k vidění na Netflixu s českým dabingem, je po Kapitánu Philipsovi Greengrassovou druhou spoluprací s Hanksem a v tuto chvíli má dvě nominace na Zlatý glóbus. Jednu pro Zengelovou, druhou pro Jamese Newtona Howarda za nejlepší hudbu.

Zprávy ze světa natočil Greengrass na motivy stejnojmenné knihy Paulette Jilesové a jde o moderní western, který se dívá na Divoký západ z trochu jiného úhlu než ty klasické.

Hanksův hrdina kapitán Kidd je veterán občanské války, Od jejího skončení se už pět let živí tím, že jezdí od města k městu a předčítá lidem za pár šestáků zprávy ze starých novin. Kidd ale nejen předčítá, on ty zprávy mnohdy spíše vypráví a přidává k nim vlastní komentář.

Občas na něj doplatí, když se dotkne mocných, ale lidé obecně mají jeho čtení a vyprávění rádi. Na zbohatnutí to není, na uživení ano. Kidd má navíc dobrý důvod nevracet se (zatím) do města, kde při vstupu do armády zanechal ženu.

Jednoho dne zahlédne v lese u oběšeného černého muže nesmírně plachou, bojácnou dívku, která zjevně nerozumí, co jí říká. A protože pod mrtvolou leží na zemi její doklady, zjistí, že jde o „dvojnásobného“ sirotka. Nejdřív přišla násilně o svou biologickou rodinu, žila několik let u Indiánů, ale po vyvraždění vesnice zůstala sama. Jen daleko na druhém konci Texasu by měla mít příbuzné, k nimž ji patrně onen oběšený chtěl odvézt. A protože Kidd je teď jediný, kdo to může udělat, vyrážejí na cestu.

Westernová road movie se pak odvíjí zcela podle pravidel a očekávání. Kidd a Johanna na své cestě prožívají mnohá i velmi nebezpečná dobrodružství, pozvolna se učí jeden druhému rozumět a samozřejmě se sbližují.

Z hlediska děje se nic neočekávaného nestane a žádné nové perspektivy film také nepřináší, ale stojí za vidění jako kloudná fungující zábava, přičemž trocha těch mouder na téma svobody či toho, že „aby mohl jít člověku kupředu, musí se vyrovnat s minulostí“, je ještě snesitelná.

Film má pomalé tempo, ale nenudí. Pomáhají mu v tom jak obrazové kompozice kameramana Dariusze Wolského, tak několik slušných akčních scén a také oba hlavní herci, na které je radost pohledět.

Hanks odvádí tradičně přesvědčivý výkon. Jeho první hraná role ve westernu (namluvil jen šerifa Woodyho v Toy Story: Příběh hraček) ho obdařila kloboukem a plnovousem, zádumčivým výrazem vlka samotáře, který brázdí zemi od města k městu, ale také schopností postavit se nepřátelům, jichž dvojice na cestě potká rozhodně víc než dobráků.

Helena Zengelová v prvních minutách vypadá, jako by z Narušitele systému právě přiběhla. Stejně vzteklá, ustrašená, nezvladatelná, za zuřivýma očima je vidět velkou osamělost, smutek a bolest. Ale jak Johanna postupně Kiddovi přivyká a přestává se bát, zračí se jí ve tváři v téměř němé roli i všechny ostatní emoce se stejnou působivostí. Zdá se, že dnes dvanáctiletá dívka může mít před sebou, pokud puberta nebude stát proti ní, velkou budoucnost.

Ještě poznámka k ceně Narušitele systému z Berlinale. Od loňska už se neuděluje jménem Alfréda Bauera, protože nová ředitelka festivalu Mariette Rissenbeeková si nechala zjistit a zveřejnila podrobnosti o nacistické minulosti zakladatele a prvního ředitele festivalu Bauera.

Hodnocení 70 %