Hlavní obsah
Zoolog Tomáš Ouhel a režisér Pavel Soukup. Foto: Bionaut

Čeští filmaři bojují za záchranu šiřitele koronaviru – luskounů

Na první pohled vypadá jako obří oživlá šiška. Řeč je o luskounovi, tvoru připomínajícím šupinatého mravenečníka. Savci, jenž se ocitl na pokraji vyhynutí díky chutnému masu a který nyní získal nálepku: možný šiřitel koronaviru. O to, aby přežil, se v Asii snaží i čeští filmaři. Upozorňují na skutečnost, že za vypuknutím epidemie stojí hlavně pašeráci a strávníci.

Zoolog Tomáš Ouhel a režisér Pavel Soukup. Foto: Bionaut
Čeští filmaři bojují za záchranu šiřitele koronaviru – luskounů

Připravovaný dokumentární film se jmenuje Volání přírody. Štáb se rozhodl do něj luskouny obsadit ještě před tím, než se nákaza začala z Číny šířit.

K zaměření na tento živočišný druh je vedl fakt, že za posledních deset let pytláci kvůli masu a šupinám ulovili více než milion luskounů.

 Sušení, živí, naporcovaní

Tvůrci snímku v čele se zoologem Tomášem Ouhelem a režisérem Pavlem Soukupem se za nimi před týdny vydali do Asie. Své záběry konkrétně natáčeli a natáčejí na Sumatře a odlehlých Mentawajských ostrovech. Zaznamenali tam také informaci, že čínští vědci označili již tak ohroženého luskouna za možného mezihostitele, přes kterého se nový typ koronaviru údajně přenesl na člověka.

Luskoun

Foto: Profimedia.cz

Jestli je to pravda, či nikoli, vědec Ouhel ale neřeší: „Virus se rozšířil z nekontrolovaných trhů s volně žijícími živočichy, kde jsou luskouni běžně dostupní. Ať už živí, tak čerstvě naporcovaní, či sušení. Stejně tak jako stovky dalších volně žijících živočichů, kteří mohou být v budoucnu příčinou dalších epidemií.“

Šupiny a laktace

Upozorňuje dále, že z luskouních šupin se vyrábějí například preparáty na podporu laktace: „Celá luskouní pohádka o tom, že jejich maso a šupiny léčí, je jen čínský blud. Je velká šance, že současná panika kolem koronaviru a luskounů vyvolá tlak na regulaci trhů a tím klesne světová poptávka po luskounech. Pokud se k tomu přidá pár ochranářských organizací, na různých místech světa se začnou zabavovat pašovaná zvířata a udělovat vysoké tresty za pytláctví a pašeráctví, svítá naděje, že si budou luskouni moct dál spokojeně a vesele chroupat mravence a termity.“

Ochránce přírody Tomáš Ouhel s luskounem.

Foto: Bionaut

Režisér Pavel Soukup k tomu doplňuje: „Zkušení indonéští lovci luskounů vyprávějí, že dřív potkali i pět zvířat za noc, zatímco my jsme po deseti několikahodinových trecích džunglí na ostrově Belitung, kde by podle všech dostupných informací luskouni měli být, našli jen jednoho, kterého farmář chytil na poli. Abychom nějaké luskouny viděli, museli jsme se vydat až na odlehlé Mentawajské ostrovy.“ Dodává, že savci mají značný apetit, čímž přirozeně regulují množství mravenců, udržují rovnováhu ekosystému, v němž žijí.

Ohrožení na ostrovech

Luskounů existuje celkem osm druhů, čtyři se nacházejí v Africe a čtyři v Asii. V Indonésii se nachází jen jeden – luskoun sundský neboli ostrovní.

„Ostrovní luskouni jsou na tom hůř, protože lze poměrně rychle vychytat z ostrova prakticky celou populaci, jak se tomu právě stalo například na ostrově Belitung. Na druhou stranu, pokud na malém ostrově zničíte pašeráckou síť, může to mít velký vliv na ochranu tohoto druhu,“ nepochybuje Soukup.

Ochránce přírody Tomáš Ouhel s luskounem.

Foto: Bionaut

Všichni z výpravy jsou zdravotně v pořádku a mimo oblasti zasažené koronavirem.

Anketa
Ochutnali jste nějaké "exotické" maso? Z netopýrů, pavouků..., tedy z živočichů, jejichž maso se u nás nejí?
Ano
7.9 %
Ne
92.1 %
Celkem hlasovalo 872 čtenářů.
yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků