Hlavní obsah
Michael Malarkey píše písně i mezi natáčením seriálů. Foto: archiv umělce

Zpěvák a herec Michael Malarkey: Mě už nikdo nepředělá

Začátkem roku vydal své třetí album Graveracer a již 25. ledna ho představí v pražském klubu Roxy. Americký hudebník a herec Michael Malarkey, známý především ze seriálu Upíří deníky, v rozhovoru pro Právo říká, že tématy nové desky jsou mimo jiné izolace a smíření se s realitou.

Michael Malarkey píše písně i mezi natáčením seriálů. Foto: archiv umělce
Zpěvák a herec Michael Malarkey: Mě už nikdo nepředělá

Na turné k novému albu Graveracer jste vyjel začátkem ledna. Jak ho prožíváte?

Bohužel jsme museli zrušit koncert v Paříži. Měl být ve čtvrti, kde se tou dobou protestovalo a lidé blokovali některé ulice. Podle promotéra by se nám ani nemuselo podařit dostat se do klubu, doporučil nám proto koncert přesunout na jindy.

Jinak jde všechno skvěle. Mrzí mě, že jsme o jednu akci přišli, ale všechny ostatní se zatím povedly. Je plno, lidé zpívají a já vnímám krásnou energii.

Jak se na pódiu sžíváte s novými písněmi?

Většinu z nich jsem zatím nikomu nehrál, takže si jejich prezentaci velmi užívám. Mám radost, že jsou se mnou na turné muzikanti, kteří se mnou album nahráli. Písně se ve chvíli, kdy je konečně sdílíte s lidmi, probouzejí k novému životu. Napíšete je sám, ale občas je ještě lépe pochopíte až když je zpíváte ostatním.

Já se k nim navíc vracel po delší době. Poté, co jsem desku napsal, jsem natáčel novou sérii seriálu Projekt Modrá kniha. Celou tu dobu jsem nehrál na kytaru a pustil svou hudbu na čas z hlavy. O to je hezčí se k ní nyní vrátit.

Jak dlouho jste natáčeli, že jste vydržel celou dobu nehrát na kytaru?

Asi pět měsíců. Tentokrát jsem ji opravdu nevzal do ruky. V seriálu hraju jednu z hlavních postav a měl jsem devadesátihodinové pracovní týdny. Neměl jsem čas. Také se mi narodilo druhé dítě, tak jsem se rozhodl, že nechám kytaru odpočívat a zase ji vytáhnu až pojedu na turné. Naštěstí mám pocit, jako by se mi ty písně vryly do těla.

Navíc asi polovinu z nich jsem tentokrát neskládal s kytarou. Psal jsem i u klávesových nástrojů, baskytary či bicích. Byl to trochu jiný proces. Poprvé jsem přišel do studia s hotovými demo verzemi, na kterých byly všechny nástroje, synťáky, občas kytara. Měl jsem dost jasný plán, jak by deska měla znít.

Michael Malarkey je znám jako zpěvák i herec.

Foto: archiv umělce

Čím to bylo, že jste měl o nových skladbách jasnější představu než dřív?

Mám rád výzvy, a tentokrát jsem si přál, aby písně víc vyhovovaly mému osobnímu vkusu a nebyly tak založené na kytaře. Přál jsem si experimentovat. Také jsem tentokrát ve své hlavě slyšel znít věci, které jsem s kytarou nedokázal ztvárnit. Kdežto když si koupíte midi klávesy, můžete blbnout a hledat zvuky, které se vám líbí.

Ne, že by mě kytara přestala bavit, ale cítil jsem, že trochu stojím na místě. Chtěl jsem zjistit, jestli tímhle získám větší svobodu. A mám pocit, že se to stalo.

Byla tohle největší výzva při práci na aktuální desce?

Upřímně řečeno, největší výzva byla najít čas na nahrávání. Měl jsem písně dokončené téměř rok. Ale mám rodinu a hodně práce jako herec. Prostě jsem neměl kdy vyrazit do studia. Promýšlel jsem několik různých možností nahrávaní. Uvažoval jsem o Los Angeles, Atlantě i Vancouveru. Nakonec jsem se ale rozhodl, že chci nahrávat s kapelou, která se mnou koncertuje. Zná mě a ví, o co se snažím.

A tak jsem za ní letěl do Londýna. A výzva to byla, protože jsme měli jen osm dní ve studiu. Nakonec nám jeden dokonce zbyl. Byl jsem připravený. Já jsem své věci nahrál za dva dny, a pak jsme dotáhli zbytek.

Mluvil jste o novém přístupu ke skládání. Co album ještě formovalo?

O inspiraci se mi vždy těžko mluví. Je to zkrátka můj život. Rád zůstávám otevřený všemu, co mi nabídne. Každý den mě něco inspiruje. Konverzace, jež zaslechnu na ulici, vztahy, příroda.

Tentokrát je v tom asi víc ze mě. V době, kdy písně vznikaly, jsem se díval do zrcadla a přemýšlel o tom, kdo jsem a co se v mém životě děje. A vznikly z toho tyhle příběhy. Něco je pravda, něco je smyšlená pohádka. Psal jsem v Portoriku, byly tam tehdy bouře až hurikány, hodně času jsem trávil sám. To hrálo určitě při psaní roli. Izolace. A také smíření se s realitou.

V rozhovoru pro Billboard jste říkal, že nejste ničí produkt. Máte pocit, že vás tak někdo vnímá?

Nevím, doufám, že ne. Co se hudby týká, dělám všechno sám za sebe. Jsem nezávislý, mám vlastní vydavatelství, dělám všechna rozhodnutí. Je to jiný svět než práce v televizi, i když doufám, že už i tam mě najímají kvůli tomu kdo jsem, nejen aby mě předělali v někoho jiného, jak to dělávají s mladými umělci. Já už jsem na to moc starý. Mě už nikdo nepředělá.

Je to tedy tvůrčí svoboda, co máte na hudbě nejraději?

Je to důležitá součást. Jde i o to, že když jste herec, trávíte hodně času čekáním na roli. Mezi natáčením jednotlivých sérií seriálů jsou velké časové prodlevy. Jsem rád, že mám aktivitu, ke které mohu v té době směřovat svou tvůrčí energii. Je hezké mít možnost se kreativně vyjádřit i mimo herectví.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků