Článek
Ačkoli Krobot i realizační tým také chtěli Švejka podepřít berličkou podtitulu Fetišistická revue (stejně jako inscenaci Babičky), tentokrát vylámali si zuby. Stejným způsobem lze totiž získat odstup a zároveň očistit jakékoli "fetišistické" téma Takže možná příště přijde na řadu Ferda Mravenec nebo Reportáž psaná na oprátce.
Hašek snů a skutečnosti
Krobotův a Oslzlého záměr se jeví jasně: očistit Haška od prvoplánových interpretací, znovu objevit jeho antimilitarismus, výsměch jakékoli státní moci, sarkasmus k byrokracii, ztotožnit se se sebezničujícím evropanstvím v Haškových i našich časech zarděnkami nakaženého hurávlastenectví.
Z toho všeho se nezdařilo nic. Výsledkem je víc než tříhodinový stoh neveselých interpretací beztoho známých historek rozšířených o několik frekventovaných méně. To vše zahuštěno do kolážového guláše odkazy na Franze Kafku nebo na Bohumila Hrabala... Deklarativnost, ztěžklost, tezovitost, nehumornost. To nebylo očištění, nýbrž pohřeb "fetišistického" odkazu Jaroslava Haška. A proti tomu všemu tváří v tvář zlověstně mlčenlivé, znovu zklamané provázkovské publikum.
Husí funébrmarš
Inscenaci nezachránili ani výsostní muzikanti Zdeněk Kluka a Miloš Štědroň, se smyslem výkladu haškovského fetiše se ale poctivě míjeli. Samostatně by jejich party fungovat mohly, inscenaci ale dobily. Herci při obtížné interpretaci nemohou nevypadávat z rolí. Zní to rozvrzaně, ve vícehlasech intonačně nesecvičeně. Možnosti činoherců mají asi nepřekročitelné hranice.
Husa na provázku po zářných třech desítkách let upadá. S husí kůží na těle konstatuji, že umělecký program , který jsem v dobách politicky zlotřilých zarputile obhajoval, se vyčerpal.
Návrat ztracených synů?
Kéž by se spásným činem vyjevil "návrat ztracených synů" Vladimíra Morávka, o jehož comebacku si cvrlikají vrabci na brněnských a hradeckých střechách, a Jana Antonína Pitínského. Budou mít ale Morávek s Pitínským sílu začít se souborem úplně znovu?
Husa na provázku Brno - Švejk a Husa podle Jaroslava Haška. Scénář a režie Ivo Krobot a Petr Oslzlý, hudba Zdeněk Kluka a Miloš Štědroň, scéna Tomáš Rusín a Václav Špale, kostýmy Sylva Zimula Hanáková a Blanka Tesařová.