Hlavní obsah

Vít Vlnas: Kláštery jako centra kultury a vzdělanosti

Právo, Peter Kováč

Národní galerie v Praze pořádá ve Valdštejnské jízdárně v Praze výstavu románského umění z benediktinských klášterů střední Evropy. Mezinárodní projekt nazvaný Otevři zahradu rajskou připravila ve spolupráci s Univerzitou Karlovou, Akademií věd ČR a s Národní knihovnou. Výstava s 250 exponáty ze šesti zemí Evropy bude otevřena do 15. března a jedním z jejích organizátorů je historik Vít Vlnas.

Foto: Peter Kováč, Právo

Vít Vlnas, ředitel Sbírky starého umění Národní galerie v Praze

Článek

Co má název Otevři zahradu rajskou vyjadřovat?

Ta prosba je součástí modlitby slavného opata Sugera z královského opatství St. Denis u Paříže. My ji pojali jako emblematický obraz středověkých benediktinských klášterů coby center kultury, umění a vzdělanosti.

Z dobových svědectví víme, že na lidi tehdejší doby působily osvětlené interiéry sakrálních staveb naplněné uměleckými díly jako pozemský předobraz ráje. Tomu odpovídalo i prostorové uspořádání klášterů a symbolika výzdoby.

Výstavě předcházela minimálně čtyřletá diplomatická příprava

Co je podle vás nejvýznamnějším přínosem výstavy?

Doufám, že probuzení zájmu o fascinující svět raně středověkého umění, u našeho publika stále málo doceňovaného. Navíc představujeme poprvé románská umělecká díla z Čech ve středoevropských souvislostech a v rámci vysoké benediktinské kultury. Naší snahou je ukázat, jakou mělo umění ve své době funkci, čemu sloužilo a co reprezentovalo.

Často se hovoří o českém románském umění a o české gotice. Tato výstava ale ukazuje, že neexistuje větší rozdíl mezi sochou či zlatnickým dílem dovezenými z Maďarska, Česka, Polska, Německa.

I pro nás byla konfrontace překvapením. Špičková díla z dílen z Porýní a Podunají si co do umělecké hodnoty nezadají s památkami z Čech, Polska nebo Maďarska. Národnostní hledisko je dnes už překonané, ale pro dobu raného středověku bude třeba přehodnotit i pojetí regionální.

Umělecká výměna probíhala na tak rozsáhlém území, že izolovaný výzkum v rámci současných státních celků nedokáže její povahu zcela postihnout.

Byli partneři ochotni zapůjčit vzácné exponáty do Prahy?

Výstavě předcházela minimálně čtyřletá diplomatická příprava, protože vystavené sochy, rukopisy a díla textilního i zlatnického umění opouštějí místa svého uložení jen zřídka. Řada exponátů pochází z pokladnic dodnes živých klášterů, jedná se o uctívané relikvie spojené s památkou řádových světců.

Zapůjčitele nejvíce zajímalo, jaký bude ideový půdorys naší výstavy a co nového z odborného hlediska přinese. Dveře, které zůstaly jiným žadatelům uzavřeny, nám otevíralo i doporučení pražského arcibiskupství.

Které exponáty jsou unikátní?

Upozornil bych třeba na konfrontaci procesních křížů – jednoho z lobkovických sbírek a druhého z pokladnice v Zwiefaltenu. Obě románské zlatnické práce k sobě mají stylově blízko, ale nikdy nebyly vystaveny pohromadě.

Na výstavě jsou i zlatý kalich a paténa z Týnce, nejstarší toho druhu v Polsku, či vyšívané antependium z Rupertsbergu kombinující hedvábné a zlaté nitě. Máme i kamennou Madonu z maďarského Jáku, která se dostala do sousedství soch z Prahy a Řezna.

Výjimečně může návštěvník zhlédnout nejstarší dochovaný rukopis řehole benediktinů z kláštera Sankt Gallen ve Švýcarsku, což není exponát na pohled efektní, zato jeho význam pro duchovní dějiny je epochální.

Do projektu se zapojila i Národní knihovna. Co nabídne?

Zapůjčila a během výstavy ještě zapůjčí řadu iluminovaných rukopisů a představí i originál nejslavnější románské knihy v České republice – Kodex vyšehradský. Bude k vidění na jediný den koncem ledna v prostorách pražského Klementina.

Malované rukopisy jsou často zastoupeny jen v podobě uměleckého faksimile. Budou k vidění i originály?

Některé středověké rukopisy či listiny mohou být vystaveny jen pár týdnů, nikoli měsíců. Budeme proto pravidelně střídat faksimile a originály. Nyní diváci na výstavě najdou třeba originál Antifonáře sedleckého, mistrovské dílo románské knižní malby.

Výstava se prodražila kvůli tomu, že ministerstvo financí na ni nedalo státní záruky, byť se výstava koná v budově patřící Senátu ČR a pořádá ji státní instituce Národní galerie. Jak vám to na ministerstvu vysvětlili?

Pojistná cena exponátů se pohybuje v řádu miliard, pojistné v řádu miliónů. Ministerstvo financí nám sdělilo, že z hlediska státního rozpočtu nemůže převzít závazky v této výši. Naše protiargumentace byla, že státní záruky jsou v případě významných výstav pořádaných renomovanými institucemi běžné v celé Evropě. Také u nás byla již státní záruka opakovaně poskytnuta jak Národní galerii, tak i jiným organizacím.

Zajištění našich výstav je na špičkové úrovni, takže stát dosud nemusel zaplatit ani korunu. Přesto jsme státní záruku nakonec nedostali, ale ministerstvo kultury nám ochotně poskytlo dodatečné finanční prostředky, z nichž jsme uhradili komerční pojištění.

Reklama

Výběr článků

Načítám