Článek
Tipy Radka Pytlíka
Čtu: Johannes Urzidil - monografii o Goethovi. Je v ní zachycen každý jeho den u nás, také se jmenuje Goethe a Čechy. Goethe je pro mě součást antiky, dovedl svět modelovat do antických symbolů. Čtu také Velkou knihu panovníků Ervína Hrycha.
Poslouchám: Zbožňuji Chopina. Svou virtuozitu dovedl převést do plastické podoby, řada jeho děl byly přitom improvizace. Dovedl rozehrát klavír od spršků, tónů ve vysokých oktávách až po ty dunící. I tato šedivá doba potřebuje kapku romantiky.
Viděl jsem: Chtěl bych vidět muzikál Bídníci. Prý je to nové pojetí, proč ne. Když poslouchám Ellu Fitzgeraldovou, žasnu, pokřikování jiných mi nic moc neříká.
Internet: Nemám jednu oblíbenou adresu, hledám, co potřebuji.
Šarközi: Magorie
Na svém albu Magorie Katka Šarközi dále rozvíjí své originální pojetí, v němž míchá folkrock s postupy jazzu a taneční hudby. Album proto zní moderně a nepostrádá hloubku. Úvodní Touha se ještě nese v duchu moderního folkrocku, smyčky Alexeje Charváta zůstávají v pozadí a hudbě dominuje kytara Josefa Štěpánka doprovázená kontrabasem Jaromíra Honzáka. Titulní píseň na text Alexandry Berkové však potvrzuje, že Šarközi s Charvátem mají naposlouchané současné styly od ambientu přes acid jazz až po dub. Šarközi svým pojetí vstupuje do hájemství Načevy. Vítr má etnický nádech a Den meče stojí na rytmu funky. Přestože skupina čerpá z celé řady stylů, album působí uceleně. Jeho působivost zdůrazňuje přesvědčivý projev hlavní protagonistky, které nechybí v hlase patřičná hořkost, ale dokáže přitom být i lyrická. Dobrý dojem z podmanivého alba v refrénu Touhy a v mezihře Větru shazují vlezlé melodie, jako by se Šarközi chtěla vytvořit něco pro uši konzervativních rozhlasových dramaturgů.
Indies 36:27
Karel Schulz: Kámen a bolest
Podobně jako slavná socha Davida, jež v příštím roce ožije pod restaurátorskými prsty, ožívá v jednom z našich nejčtenějších historických románů postava Davidova tvůrce - Michelangela. Rozsáhlá renesanční freska Karla Schulze, nedokončená trilogie, nyní vychází bezmála 60 let od svého vzniku.
Dostáváme do ruky nejen napínavý příběh, plný mocenských i milostných intrik, žhavé atmosféry italských reálií, ale také jedinečné zobrazení uměleckého zrání. Slovy Petra Wittlicha, autora jednoho z komentářů, je Michelangelo jedním z prvních moderních umělců v pravém, existenciálním slova smyslu. Což platí i o Schulzově hledačství a zápasu o výraz. Mimochodem: znovuzpřítomnění jeho expresivní obrazotvornosti vrhá jiné světlo i na barevnost obrazů v díle jeho vnuka - Jáchyma Topola.
Nakladatelství Lidové noviny, 2003, 797 stran