Článek
Spor o to, jestli má Pavel v úterý 7. července letět na summit Severoatlantické aliance do Ankary, vyřešil minulý týden Ústavní soud a nařídil vládě, aby prezidenta vzala s sebou a nijak mu nebránila ve vykonávání jeho pravomocí. Babiš Pavla ale opakovaně vyzývá, aby na summit nejezdil, a vláda mu také předepsala jen omezený doprovod.
„Když ho limitují tím, že mu přesně stanoví, koho si tam má vzít a v jakém počtu, to už s rozhodnutím Ústavního soudu dost koliduje,“ řekl Novinkám ústavní právník Maxim Tomoszek z Univerzity Palackého.
Podobně to vnímá také vedoucí Katedry ústavního práva Právnické fakulty UK Marek Antoš: „Co znamená stěžovat mu účast, je předmětem interpretace. Pokud ale mělo dojít k výraznému omezení doprovodu prezidenta oproti minulosti a diktování, kdo s ním smí jet, to asi je trochu za hranou.“
Podle něj je zřejmé, že se vláda odchyluje od dosavadních zvyklostí, jejichž dodržování po ní soud chtěl. To se projevuje i tím, že v čele delegace stojí premiér, ne prezident. Prezidenti přitom byli vedoucími delegací na všech summitech NATO, které se od vstupu Česka do Aliance konaly. Jedinou výjimkou byl rok 2022, kdy nemocného Miloše Zemana zastoupil premiér Petr Fiala (ODS). Antoš v té souvislosti připomněl také situaci z roku 2008, kdy na summit jel prezident Václav Klaus i premiér Mirek Topolánek a delegaci vedl Klaus.
„Soud řekl: ‚Nesmíte mu bránit ve výkonu v zastupování státu navenek‘. Ale jestli to v sobě zahrnuje protokolární pozici vedoucího delegace, to podle mě nemůže soud nařídit, ani se to nedá z ústavy vyvodit,“ dodal Tomoszek.
Nemohou prezidentovi diktovat, co má říkat
Právníci se neshodnou ani na tom, do jaké míry současné chování vládních politiků může ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu v celém kompetenčním sporu. Finální rozhodnutí totiž chtějí ústavní soudci vydat až později a předběžné opatření na něj nemá vliv.
„Ústavní soud už nebude primárně rozhodovat tento konkrétní spor, ale spíš nastavovat pravidla obecně. To, jak vstřícně nebo destruktivně se vůči sobě chovají, není úplně relevantní,“ řekl Tomoszek s tím, že neočekává, že by soud měl být například přísnější vůči vládě.
Že soud zůstává nestranný a nerozhoduje o konkrétní situaci, ale o výkladu ústavy obecně, připomněl také Antoš. „Na druhou stranu mně přijde, že vláda svým postupem odkrývá své úmysly. Působí to tak, že nepostupuje v dobré víře, a to je samozřejmě problém. V judikatuře Ústavního soudu se objevuje argument zlou vírou a může jít o relevantní argument,“ řekl.
Navíc podle něj vláda soudu ukazuje, jak může prezidenta omezovat. „To může vést k tomu, že soud ve svém rozhodnutí bude řešit některé věci mnohem detailněji a víc zúží prostor pro jednoho nebo pro druhého aktéra,“ vysvětlil, ale zároveň také zdůraznil, že není jasné, komu nakonec tribunál dá za pravdu.
Shodu ovšem oba právníci nacházejí nad další Babišovou výhrůžkou vůči Pavlovi. Ta se týká zářijového Valného shromáždění OSN, kde má být prezident v čele delegace. Ve čtvrtek premiér řekl, že Pavel by tam měl přečíst projev, který mu napíše vláda.
„Prezident by neměl být úplně volný radikál, který by si říkal jen, co chce on sám. Je potřeba, aby se nějak dohodli a aby prezident zastával koordinovanou pozici. Ale není to sto ku nule. Není to tak, že vláda může vše a prezident může nic,“ popsal Antoš. Prezident má jednat v mantinelech schváleného mandátu, ale podoba projevu je na něm, míní také Tomoszek.
