Hlavní obsah
Orhan Pamuk je prvním tureckým laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Foto: Archiv, Právo

Strach z vlastní identity v Pamukově románu

Pamukovu tvorbu provázejí přízviska jako turecká postmoderna a literatura v rushdieovském stylu nebo nový historický román. Právě poslední se objevuje i v anotacích českého překladu knihy Bílá pevnost, kterou nyní vydalo nakladatelství Argo.

Orhan Pamuk je prvním tureckým laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Foto: Archiv, Právo
Strach z vlastní identity v Pamukově románu

Nutno připomenout, že kritika Bílou pevnost nazvala novým historickým románem v době prvního vydání, tedy v roce 1985. V současném kontextu tak již autorův přístup za novátorský označit nelze, přesto ale díky svému výraznému žánrovému přesahu zůstává aktuální.

Pamuk, podobně jako například Umberto Eco v románu Jméno růže, který je považován za prototyp moderního historického románu, překračuje hranice „vyprávění z dob minulých“ a vede čtenáře do světa mnohoznačných symbolů napříč kulturními tradicemi. Historická kulisa jen vytváří prostor pro diskurz o možnostech poznání své podstaty.

Kde se střetávají tradice

Příběh benátského zajatce se odehrává v Osmanské říši za vlády sultána Mehmeta IV. Historikové o tomto období hovoří jako o přelomovém, protože poprvé začalo docházet k relativnímu dialogu mezi východní a západní kulturou. Osudy vzdělaného cizince nedobrovolně pobývajícího v Orientu jsou tak přístupné interpretaci v mnoha rovinách.

Hlavní hrdina a zároveň vypravěč se poté, co jeho galéru přepadne sultánovo loďstvo, zachrání jen díky základním znalostem medicíny. Postupem času si získá přízeň vládce, který ho daruje jako sluhu místnímu mudrci, takzvanému hodžovi. Ten se s jeho pomocí pokouší proniknout do tajů evropské vědy a obnovit zašlou slávu Osmanské říše.

Zajímavý vztah Hodži a Benátčana

Zajímavější než děj je však samotný vztah Hodži a Benátčana, který čtenář poznává skrze vypravěčův vnitřní monolog. Otrok se manipulativním chováním snaží vyrovnávat s fyzickou, až brutální dominancí svého pána. Ve vypjatých rozhovorech se proto role často obrací. Vnější podobnost obou mužů navíc nahrává zamyšlení o hranicích osobnosti a především o zcizitelnosti vlastní identity.

Zpočátku reálné postavy se postupně rozplývají v nejasné ztělesnění lidského bytí. Nahrává tomu i skutečnost, že autor žádného z protagonistů nepojmenoval. Čtenář balancuje mezi dějovou linií, líčením dávných událostí a pouhým snem. Záměnou Benátčana za Hodžu potom dojde k naplnění paradoxu odlišných světů – zápisky z let strávených v zajetí uprostřed východní kultury píše ten, kdo je sám jejím nositelem.

Celkové hodnocení: 90 %

 

Orhan Pamuk

Orhan Pamuk (1952, Istanbul) se v roce 2006 stal prvním tureckým laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Část vzdělání absolvoval v angličtině, píše však výhradně v mateřském jazyce. Svou prvotinu, rodinnou ságu Pan Cevdet a jeho synové, vydal v roce 1982, následovaly romány Tichý dům (1983) a Bílá pevnost (1985).

 

Další díla, například Nový život (1995) nebo Jmenuji se červená (1998), již publikoval jako renomovaný autor. Do povědomí čtenářů se ale dostal až v souvislosti s Nobelovou cenou. Nyní působí na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, kde přednáší srovnávací literaturu.

 

 

Orhan Pamuk: Bílá pevnost

Argo, přeložil Petr Kučera, 198 stran, 258 Kč 

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků