Splněný sen z českého filmového kopce

Na prvních fotografiích v knize o 365 stranách vidíme jen strmou zarostlou skálu nad řekou, kde deska s nápisem Barrande byla jediným lidským zásahem do panenské přírody. Kopci se říkalo Na Habrové a Pražané sem jezdívali parníkem na výlety. Jedním z nich byl v roce 1907 i desetiletý Václav M. Havel a jeho mladší bratr Miloš, které sem poslal na výlet jejich otec, ing Václav Havel, jenž v té době stavěl v pražské Vodičkově ulici Lucernu.

Václav M. Havel se pak na Habrovou vypravil až v roce 1925 jako mladý podnikatel, když hledal místo, kde by postavil zahradní město, jaká viděl při své cestě do Ameriky v okolí San Franciska. Habrová Havla nadchla a po složitých jednáních o vykoupení pozemků se stal v roce 1927 majitelem 54 hektarů na Habrové. A Havel, který se chtěl čtvrtí blýsknout, ji přezval na Barrandov .

Stavbu začal silnicí a vodárnou, pak otevřel restauraci Terasy a krátce poté Trilobit bar, teprve potom začal stavět vily. Podílela se na nich řada významných architektů, ale hlavní slovo měl Havlův přítel Max Urban, což mělo význam i pro pozdější osud části barrandovských pozemků.

Urbanovou manželkou byla herečka Andula Sedláčková (společně založili filmovou společnost ASUM), takže měl vztah jednak ke kinematografii, jednak se toužil prosadit v pražském uměleckém životě.

Bratr Václava M. Havla Miloš v té době čile podnikal v kinematografii. Byl šéfem biografu Lucerna, ředitelem a majitelem distribuční společnosti Americanfilm, s. r. o, kterou po dohodě s Juliem Schmithem, ředitelem a majitelem společnosti Biografia, spojil v novou akciovou společnost pro výrobu filmů A - B. Filmy téměř všech výroben se tehdy natáčely ve vinohradském ateliéru, který však přestával stačit stavebně i technicky.

Miloš Havel začal uvažovat jako zkušený filmař: volný horizont, rozlehlost pozemků, klid. A tak v roce 1928 část území Barrandova odkoupil. Hlavním architektem byl opět Max Urban, který začal vše pečlivě připravovat. Pro hlavní budovu existovaly tři návrhy, ale nakonec se nejvíc líbil právě Urbanův - půdorys ve tvaru U s křídly, který měl připomínat ptáka Fénixe, který se snaží vzlétnout. První slavnostní výkop byl proveden 23. listopadu 1931.

Zatímco se na Barrandově čile staví, provází Pavel Jiras čtenáře historií českého filmu od časů Josefa Švába- Malostranského a Antonie Nedošínské ve filmu Zlaté srdéčko z roku 1917 až po bájný rok třiatřicátý. Tehdy vznikl ve vinohradském ateliéru film poslední - Burianův Pobočník jeho Výsosti a na Barrandově první - detektivka Vražda v Ostrovní ulici režiséra Svatopluka Innemanna.

Mezi Zlatým srdéčkem a Pobočníkem zažijeme nad knihou společně s mnoha slavnými i zapomenutými první úspěchy i prohry českého filmu. První biografy a v nich pana Ponrepa, který dokázal k němé verzi Prodané nevěsty přezpívat živě celou operu. Filmy, natočené pro potěchu publika (a také pro peníze), ale také díla, která šířila věhlas české kinematografie ve světě jako nejslavnější z nich - Extáze.

Dozvíme se, jak Češi poprvé točili v cizině i jak cizinci přišli točit do Čech. Fotografie dokumentují návštěvu Douglase Fairbankse a Mary Pickfordové u prezidenta T.G.Masaryka stejně jako pózování Huga Haase v plavkách na plovárně pod Barrandovem.

Setkáme se s mladičkými, sotva zažehnutými hvězdami Anny Ondrákové, Adiny Mandlové, Lídy Baarové, Jiřiny Šejbalové. Připomeneme si, že s příchodem zvukového filmu -- ale ještě před Barrandovem - přišli před kamery Marvan, Pešek, Plachta, Štěpánek a mnozí další, kteří se postupem let stali nestárnoucími legendami.

Vrátíme se do časů, kdy komedii kraloval Vlasta Burian, kousek vedle mu rostla konkurence jménem Voskovec a Werich a na filmovém plátně ožili báječní Poláčkovi Muži v ofsajdu.

Kniha Barrandov I končí stěhováním na Barrandov, které doplňují ještě pozdější letecké snímky z roku 1937, kdy na volném prostranství za ateliéry vyrostla dekorace pro film Cech panen kutnohorských. Ale o tom podrobněji až příště: Barrandov II by měl vyjít do roka s podtitulem Zlatý věk. Je zřejmé, že se máme na co těšit.