Hlavní obsah
Šárka Adámková stojí v čele skupiny Sarah & The Adams. Foto: archiv umělkyně

Šárka Adámková z kapely Sarah & The Adams: Neumím psát o tom, co jsem neprožila

Byť pražská skupina Sarah & The Adams vydala již třetí album, poprvé použila zpěvačka a skladatelka Šárka Adámková v textech pouze češtinu. Kolekce se jmenuje Pověz mi... a nabízí příjemné písničky, jejichž zvuk je alternativní, přičemž jeho tušeným základem jsou folk, country a také jazz. Již 23. června by měla skupina vystoupit v pražském JazzDocku.

Šárka Adámková stojí v čele skupiny Sarah & The Adams. Foto: archiv umělkyně
Šárka Adámková z kapely Sarah & The Adams: Neumím psát o tom, co jsem neprožila

Než jste se svou kapelou vydala v roce 2011 debutové album My Place, hrála jste ve Skandinávii, především v Norsku. Nezastesklo se vám někdy po těch časech?

Jestli máte na mysli stesk po každodenním hraní, tak to jsem měla později i doma. Jen jsem v něm už nebyla sama. Zatímco ve Skandinávii jsem zpívala a hrála na piano v barech, na lodích a klubech sólově, doma jsem se obklopila dalšími hudebníky. Nebavilo mě už být na pódiu sama.

Jak jste se k hraní ve Skandinávii dostala?

Můj otec hrál celá léta se sedmičlennou kapelou. Často jezdívali do zahraničí a já měla pocit, že se to tak dělá. Chtěla jsem to zažít, chtěla jsem zkusit podobný hudební život. A tak jsem se vydala na sever Evropy. Nejdříve jsem hrála s různými tamními kapelami, potom jsem dostala příležitost vystupovat sama.

Bylo hraní v zahraničí v něčem zásadně jiné než hraní u nás?

Zásadní rozdíl byl v honorářích, protože v zahraničí jsem dostávala mnohem více peněz než za stejnou práci v Čechách. Jiné to bylo i v tom, že fanoušci, zejména Norové, v sobě mají hluboce zakořeněnou tradiční americkou hudbu.

Ta mě baví nejvíce, na coververzích amerických písní stál můj koncertní repertoár. A Norové zpívali se mnou, znali texty, znali melodie. V Čechách to v tak velké míře nikdy nebylo.

Šárka Adámková

Foto: archiv umělkyně

Netíhla jste tehdy více k jazzu?

Nikdy jsem jazz nestudovala a nikdy bych se neoznačila za jazzmanku. Ale mám ho velice ráda, hodně ho poslouchám. Ten příklon k němu byl určitě způsobený hlavně tím, že mám v kapele muzikanty, kteří jazz skvěle hrají, případně z něho vyšli. Dodnes dávají mé hudbě lehký jazzový náboj.

Setkala jste se ve Skandinávii s muzikanty či lidmi, kteří vás obohatili?

V podstatě ne. Žila jsem tam poměrně osamělý život, který spočíval v tom, že jsem den trávila sama a večer jsem šla hrát. Neměla jsem tehdy moc chuť navazovat jakékoli nové vztahy, ani s muzikanty. Odjela jsem tam totiž v době, kdy jsem doma začínala nový vztah. Nehodlala jsem se na severu moc usazovat a spojovat s lidmi.

Jak ten vztah dopadl?

Jeho posledním výsledkem je chlapec, který se nám před dvěma lety narodil.

Vztah a láska jsou velkými tématy vašeho nového alba Pověz mi... Jsou za tím vaše osobní prožitky?

Vždycky píšu o tom, co prožívám nebo se mě zásadně dotýká. Neumím psát o věcech, které jsem neprožila. Všechny mé desky jsou nesmírně osobní až autobiografické. Pokud jde o tu aktuální, kvůli češtině v textech se na ní cítím být velmi odhalená.

Kdy písničky pro ni vznikaly?

Zrovna píšu osobní komentáře k několika skladbám do bookletu cédéčka, které bychom co nevidět chtěli vydat fyzicky. Část písní vznikla v roce 2016, větší část v roce 2017. Některé přišly na svět v Portugalsku, kde jsme byli dva měsíce na hudebním pracovním pobytu, na němž jsme se cítili jako na dovolené.

Vaše nové album je dost melancholické. Byl to záměr?

Máte pravdu, ale záměr to nebyl. Když bylo hotové a já si ho přehrála, samotnou mě překvapilo, jak je ponuré.

Kdykoli skládám, nikdy za tím není konkrétní záměr. Něco mě napadá, já si to přehrávám, zapisuju či nahrávám, a cosi přitom vzniká. Neurčuju si, jakou to bude mít náladu nebo myšlenku. Ani to dělat nechci.

Šárka Adámková vydala se svou kapelou již třetí album.

Foto: archiv umělkyně

Je na albu písnička, kterou jste napsala pro svého syna?

Není. Ale poslední skladba se jmenuje Houpej a je o krizi ve vztahu dvou lidí. Když jsem si předtím poslechla muziku, napadlo mě, že by to mohla být pěkná ukolébavka pro syna. Záměr jsem ale nedotáhla, k hudbě nakonec přišel text, jehož téma bylo v tu chvíli silnější.

Upřímně řečeno však cítím, že všechny písničky, které jsem v posledních dvou letech složila, jsou nějakým způsobem životem mého syna ovlivněny.

Co vás přivedlo k psaní českých textů?

Na koncertech mi někteří lidé říkali, že by si přáli, abych měla v písničkách více českých textů. Obvykle byly součástí vystoupení zhruba dva, a lidé mi na to konto říkali, že by si přáli mým textům rozumět hned, což jim jako Čechům angličtina neumožní. To mi ale jako argument nestačilo, i když jsem o tom často přemýšlela.

Musela jsem si počkat na dobu, kdy jsem to chtěla já sama. Hledala jsem cesty, jakými bych se měla v hudbě vydat, chtěla jsem nějaký posun či změnu. Čeština pro mě byla velkou výzvou.

Bavilo vás to?

Brzy mě to takříkajíc chytlo a já věděla, že je to pro tuhle desku to pravé. Nemohu ale říct, že budu už v budoucnu psát jen česky. Nedávno jsem napsala tři písně s anglickými texty, baví mě obě polohy.

Je hudba vaše obživa?

Ano, kromě Sarah & The Adams hraju ještě i v jiných sestavách nebo hrajeme jen v duu s Michalem Gregorem, který poslední desku produkoval. Také učím hru na klavír.

V neděli 24. května jste měli album pokřtít, ale kvůli koronavirové pandemii se to nestalo. Jaký máte plán?

Když to vyjde, měli bychom vystoupit 23. června v pražském JazzDocku. Jinak byly všechny naše koncerty kvůli karanténě zrušeny. Některé byly přesunuty na příští rok, jiné na letošní podzim a o osudu dalších ještě jednáme s pořadateli. Takže uvidíme.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků