Článek
S herečkou, která byla jednou z posledních hvězd meziválečné éry československé kinematografie, se přišli rozloučit vedle rodiny i Stanislav Zindulka, Lubomír Lipský, Dalimil Klapka, Gabriela Vránová, Miloš Nesvadba, Petr Hapka, prezident Herecké asociace Jiří Hromada a také publicistka Marie Formáčková, které s ní napsala osm vzpomínkových knížek.
Mnozí za ní přicházeli i do léčebny dlouhodobě nemocných v motolské nemocnici, kde trávila po zranění posledních sedm let. Ještě v dubnu tam oslavila v dobré náladě své devětadevadesátiny a těšila se na oslavu stovky. "To bude za chvilku," vzkazovala herečka, jíž tehdy k narozeninám přišly zahrát čtyři žákyně Základní umělecké školy Ilji Hurníka v Praze.
Pietní akt doprovodila melodie z filmu Muži nestárnou či píseň Nespím, nespím, která v podání Kabátové kdysi zněla z filmového plátna.
"Loučíme se s mimořádnou ženou, matkou, babičkou, dámou, s českou herečkou, která byla při tolika dějinných událostech a převratech. Až se zdá neuvěřitelné, kolik se toho může vejít do jednoho lidského života," řekla ve smutečním projevu herečka Valerie Zawadská. Upozornila, že Kabátové nebylo dopřáno, aby se prošla jako filmová hvězda po červeném koberci. "A tak po něm aspoň odchází," komentovala červený běhoun před katafalkem.
Čestnou stráž stáli členové Klubu policejní historie z Brna v četnických uniformách - Kabátová byla čestnou členkou a jako pamětnice jim prý přispěla nejednou radou.
Na filmovém plátně a televizní obrazovce ztvárnila na sedm desítek postav. Hrála ve slavných komediích Zlatý člověk, Přednosta stanice a Zlaté dno. Účinkovala také ve filmech Babí léto (2001) a Zapomenuté světlo (1996) režiséra Vladimíra Michálka a v roce 2005 v Trojanových Želarech. Filmaři za ní v roce 2009 přišli i do nemocnice, objevila se pak v epizodních rolích ve snímcích Pamětnice a Hodinu nevíš.
Na divadelním jevišti excelovala naposledy v Divadle pod Palmovkou, kde ji Jan Hřebejk obsadil do Hamptonových Nebezpečných známostí. Bylo jí 85 let.
Po její smrti lze za skutečně poslední protagonistku předválečné kinematografie považovat dvaadevadesátiletou Evu Gérovou.