Hlavní obsah
Vladimír Mišík vydal album s novými písněmi. Foto: Pavla Hartmanová

RECENZE: Vladimír Mišík si s mladými hudebníky i starými básníky rozumí

Zpěvák a hudebník Vladimír Mišík je na scéně od šedesátých let. Je jednou z nejzásadnějších postav domácí bluesrockové scény. Jeho jméno je spojené zejména se skupinou Etc…, která ho doprovázela na mnoha posledních deskách. Nyní ale došlo ke změně. Po pětačtyřiceti letech vydal album bez domovské kapely. Jmenuje se Jednou tě potkám, a to rozpojení mu neublížilo.

Vladimír Mišík vydal album s novými písněmi. Foto: Pavla Hartmanová
RECENZE: Vladimír Mišík si s mladými hudebníky i starými básníky rozumí

Jeho albovou skupinu tvoří o poznání mladší muzikanti, jež spojil talentovaný, zatím však nedoceněný hudebník, producent a skladatel Petr Ostrouchov. Jmenuje se Blue Shadows a jsou v ní výborní hráči, kteří se na tuzemské scéně podílejí i na mnoha jiných projektech různých žánrů.

Respektují, že hlavním hrdinou desky je a musí být Mišík, ne oni. Vytvářejí mu tedy v písních instrumentální prostředí, které nezachází daleko od toho, ve kterém se celý hudební život pohyboval, a které mu nabízeli Etc… Nechávají jeho hlas, jenž ani po letech v zápřahu neztratil ze své neobyčejnosti a příjemné barvy, lehnout si do vzdušných hudebních peřin a v nich rozvinout silné stránky.

Prostor pro to, aby členové Blue Shadows demonstrovali své schopnosti, a tedy i právo Mišíka doprovázet, si samozřejmě našli. Není tolik v sólech, jak to často bývá, nýbrž v košatosti instrumentálních ploch, v nápaditosti proměněné v hudbu a třeba i v souznění zvolených nástrojů. To vše Mišíkův bluesový svět rozzářilo i rozšířilo. A on se v něm cítí evidentně výborně.

Obal Mišíkova alba.

Foto: 100Promotion

Jeho texty se na albu mísí se zhudebněnými básněmi Jana Skácela, Bohuslava Reynka, Františka Gellnera, Jiřího Ortena či Václava Hraběte. Byly citlivě vybrané, odpovídají Mišíkovu vidění světa. Texty přispěli i Eva Mišíková, Tomáš Belko a Pavel Zvěřina.

Právě Hrabětův text Jednou, který zhudebnil Ostrouchov, je pak klíčovým momentem desky. Je o setkání, které mohlo proběhnout dříve, protože mělo být důležité. Mišík ho přijal za důvěrně svůj a vznikla písnička, která je zazpívaná a zahraná pokorně a až noblesně jemně.

Vladimír Mišík nepoznal svého otce a do svých sedmdesáti let žil s tím, že je jedináček. Nedávné natáčení dokumentu ale odhalilo, že má v Americe osm sourozenců. Jeho táta byl americký voják, s nímž se maminka potkala na konci 2. světové války. Měl padnout v korejské válce, to ale nebyla pravda.

Kus tohoto příběhu je zachycen v Mišíkově textu ve skladbě Brothers. Je také o setkání, a je až dojemná, zvláště zná-li člověk okolnosti, které jeho vzniku předcházely. V česko-anglickém duetu ji Mišík nazpíval s irským písničkářem Paulem Bradym.

Album Jednou tě potkám patří v Mišíkově diskografii k těm lepším, i když po hudební stránce nenese nic zásadně nového či překvapivého. Odhaluje, že jako umělec má v sobě pořád obrovskou chuť tvořit a zpívat, byť je mu dvaasedmdesát let, a že je to ještě silnější, když je obklopen mladšími muzikanty, kteří respektují jeho styl a snaží se ho neponičit, naopak zvýraznit, podpořit.

Deska je také přehlídkou poctivého zpívání i hraní, stejně tak respektování dobré písničky coby zamýšleného výsledku tvorby. Takových je na desce většina.

Vladimír Mišík: Jednou tě potkám
100Promotion, 48:30

Hodnocení: 80 %

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků