Hlavní obsah
Spisovatel Michel Faber Foto: ČTK

RECENZE: Schody mezi přítomností a minulostí

Dvě novely vydané pod názvem Sto devětadevadesát schodů spolu zdánlivě nesouvisejí, ale ponoříme-li se do nich, najdeme mnohé styčné body. Autor výtečného Kvítku karmínového a bílého, jenž atakoval tisíc stran, ukazuje, že na rozehrání výborných příběhů mu stačí vcelku krátká plocha.

Spisovatel Michel Faber Foto: ČTK
RECENZE: Schody mezi přítomností a minulostí

Michel Faber je mistrem v budování atmosféry. Při čtení jeho knih jako by za ním člověk chodil s kamerou, občas se musí plížit trošku zpovzdálí, občas zrychlí a kluše za ním, aby mu stačil. Tím, co mají společného víceméně všechna jeho díla, je, že po jejich dočtení nám začnou chybět skvěle vystavěné postavy.

Faber je vykresluje tak, že nám jsou blízké, máme k nim různorodé vztahy, ale rozhodně nám nejsou lhostejné. Zajímá nás, co s nimi bude dál, někdy nás zajímá i jejich minulost, která je mnohdy jen naznačená.

Tak tomu je třeba u druhé novely v tomto svazku. Kvintet Courage je pěvecké těleso, které nacvičuje složitou skladbu, jejíž autor je známý především svým mírně psychopatickým vystupováním. Pro tyto účely se skupina na čtrnáct dní uchýlí na belgickou samotu a tam se čtenář seznamuje s jejími členy.

Obal knihy

Foto: Argo

Pomocí náznaků, lehkých ohlédnutí do minulosti, rychlých dialogů a myšlenek hlavní protagonistky pomalu graduje napětí, které mezi členy tělesa evidentně trvá už z doby dřívější. Faber jen tak zlehka pozvedává pokličku a nahlíží, jak polévka probublává, nikdy ji nenechá vytéct z hrnce, ale ani úplně nestáhne plamen. Jak je pro něj typické, nechává na čtenáři, aby si občas domýšlel, co se asi stalo před začátkem příběhu, co by se mohlo stát po jeho skončení.

Sto devětadevadesát schodů vedoucích ke starému opatství ve Whitby zdolává téměř denně archeoložka Siân. Nutí ji k tomu pracovní důvody, ale nejen ty. Její život určuje minulost a také noční můry, které ji trápí. Oněch sto devětadevadesát schodů možná funguje i jako terapeutická pomůcka, nejen fyzická, ale i psychická. Jsou to schody propojující současnost a minulost, kterou zkoumá Siân nejen ve vykopávkách. Náhodně narazí na starý zločin, který nedá spát nejen jí. Michel Faber se zde neuchýlil k jasnému žánru, kombinuje thriller, detektivku, válečnou povídku, možná i povídku milostnou. Vše dokresluje výtečná atmosféra přímořského anglického města.

Obě novely spojují ženy, které jsou hlavními postavami, mají nějaké psychické trauma a nuceně se vracejí do své minulosti. V obou novelách cítíme nádech nadpřirozena, ale jen opravdu lehký závan, který jako by zašimral za krkem, a než se otočíme, byl zas pryč. Obě mají skvělou atmosféru, každá svým způsobem jinou. O něco lepší je ovšem titulní novela, která má větší razanci a drží při sobě. Navíc s ne úplně očekávaným koncem.

Michel Faber: Sto devětadevadesát schodů
Argo, překlad: Viktor Janiš, 200 str., 248 Kč

Hodnocení 85 %

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků