Článek
Stejně jako v bibli bůh, umí i Pechánek učinit na plátně slovo tělem. Dokonce nepotřebuje celé slovo, stačí mu písmeno, se kterým nakládá jako s figurou. A zasazuje ji do kontextu, jehož smysluplnost podporuje na první pohled jasnými, ale i skrytými symboly. Kontrast mezi daným významem a latentním druhým plánem pak vytváří potřebné napětí k tomu, aby pozorovatel propátrával naznačený děj ze všech stran.
Druhým aspektem Pechánkovy tvorby je důraz na symboliku barvy. Ve dvojici děl nazvaných Pocta Janu Husovi I a II chce především naznačit palčivou hmotu ohně stravujícího neústupného kazatele.
Oprostil se však od transparentního zobrazení trpícího světce. Ten je připomenut jen gotickými verzálami J a H v červené i žluté verzi. A téma ohně jako živlu rozvedl volnou citací, kterou představuje krabička sirek s nápisem Safety Match na etiketě.
Na druhé verzi obrazu ještě připomenul Husovo domnělé kacířství, když na horní okraj postavil čtyři černé ďábelské démony, které měl odsouzenec na posměšné papírové čepici, s níž šel na hranici. Černá a červená byly ve středověku symbolem smrti a krve, takže je grafik využil k tomu, aby celou scénu ještě podtrhl.
Bohatá plakátová tvorba
Podobně strukturuje starozákonní triptych Judita s hlavou Holoferna. Svůdkyně je vyjádřena opět pouze jedním písmenem, štíhlým J, a popravený milenec výrazně červenou tečkou vedle černého H. Vypadá jako krvavá skvrna a ležící verzálka připomíná uťatou hlavu.
V plakátové tvorbě je tvůrce výrazově bohatší. Využívá takřka surrealistických koláží, odkazuje k psychedelickým tématům šedesátých let, adoruje secesi i hravost popartového snění.
Tvorba Miroslava Pechánka má oporu především v řemeslně dokonalém zpracování. Jeho nejsilnější stránkou je fakt, že dokáže své abstraktní nápady zhmotnit. A umí pozorovateli předat aspoň na chvíli část své fantazijní invence.
Miroslav Pechánek: Písmo, obraz, film |
---|
Galerie umění, Karlovy Vary, do 2. srpna |