Hlavní obsah
Vypsaná fixa Foto: Ondřej Pýcha

RECENZE: Ke kvalitě Vypsané fixy je třeba se prodrat

Ještě nikdy v minulosti nenatočila Vypsaná fixa posluchačsky tak náročné album. Dostat se na něm ke smyslu písní i pochopit a přijmout, jaká nová tvorba kapely je, totiž vyžaduje čas a trpělivost. Deska Kvalita, devátá v diskografii skupiny, si je ale zaslouží.

Vypsaná fixa Foto: Ondřej Pýcha
RECENZE: Ke kvalitě Vypsané fixy je třeba se prodrat

Vypsaná fixa ji nahrála se dvěma producenty, s nimiž už v minulosti spolupracovala. Ondřej Ježek a Dušan Neuwerth jsou přitom každý z jiného těsta. Jestliže alba kapely produkovaná jimi coby jednotlivci měla jasný zvukový koncept, novinka ho nemá.

Na jednu stranu je z ní patrný návrat pardubické čtveřice ke svým tradičním, punkem ovoněným rockovým písničkám, na stranu druhou se na něm objevují třeba i dechy, které v koncertním obsazení kapely nejsou, nebo zvukové momenty, jež ji vhánějí do alternativnějších vod. Je to kompromis mezi tím, co dělala na prvních albech, a tím, k čemu se přiblížila na minulých dvou.

Jako obvykle o pozici novinky rozhodují písničky, jejich melodický vklad a v případě této kapely také slovní obraty, jež napsal zpěvák a kytarista Márdi, jeden z nejosobitějších textařů své generace u nás.

Vypsaná fixa přišla v minulosti s řadou sympatických skladeb a vytvořila si tak pevný základ pro koncertní program, který vymýšlí až přímo na pódiu. Nová deska nabízí také několik dobrých písní, ať už jde o Měla krátkou ofinu, Ivana Trojana, v němž vtipně připomněla i jiné skladby (olympickou Dej mi víc své lásky či Andělé od kapely Wanastowi Vjecy), a především Krabičku. Ty tři by se mohly do koncertního repertoáru kapely vejít.

Další písně onu „rychlou přilnavost“ nemají. Jejich motivy se časem buď vynoří jasněji (Kvalita, Pepermintoví nosohlti, Dobrá vzpomínka, Izit Láv), anebo zůstanou skryté jako průměrné (Babička, Nedělní chvilka v jiné dimenzi, Kvetoucí alej).

Ester jede pryč se obvyklému nahlížení na sílu písničky vymyká. Nejde v ní tolik o melodickou přitažlivost jako o příběh. Je o odsunu Židů z Pardubic. Už jen to téma jí dalo takové emoce, že při jejím poslechu mrazí v zádech. Text, v němž smysluplně sedí i obrat „dobří lidé“, vše korunuje.

Zpět ke zmíněné trpělivosti s albem. Po asi desátém poslechu se na něm vyprofiluje nová Vypsaná fixa. Kapela, která pořád ví, co se svým soundem činí, jen hledá nové ukotvení, protože nechce postávat na místě. A rozhodla se proto spojit dva producentské pohledy a vlastně i světy.

A pak jsou tu texty, které leckdy stojí nad hudební složkou a historicky probouzejí v posluchači zvědavost. Ty nové přinášejí smyšlené i skutečné příběhy lidí, kteří by se mohli znát, a současně užívají jazyk, jenž je inspirativní, neotřelý a zpěvný.

Není to nejpovedenější deska téhle kapely. Je to nicméně počin, který si zaslouží posluchačův čas, protože se nakonec vybarví.

Vypsaná fixa: Kvalita
San Piego Records, 34:44

Hodnocení 75 %

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků