Článek
Helena Lukas vidí města velkého světa především v barvách. Nezobrazuje je coby bezútěšná, šedá a depresivní hnízda úpadku lidské civilizace. Zeď v italských Benátkách svítí jasně červeně, taxíky v Betlémě mají kanárkově žlutou karoserii a moře v Greenwichi je blankytně modré stejně jako obloha nad ním.
Jenže pouze cit pro barvu by autorce k vyjádření originálního vidění a především svébytného zobrazení nestačil. Důležitý je především daný kontext, do kterého v jeden moment zapadnou figury, věci i děje. Takže vytvoří kompozici, která působí interesantně a netuctově.
Fotografka Helena Lukas (vlevo) s kurátorkou Nadiou Rovderovou.
Helena Lukas si pomáhá mimo jiné také humorem, který přináší ta která situace. Římská dáma, ze které vidíme pouze dvě lascivní nohy, klopýtá v ordinérně červených střevíčcích po kočičích hlavách dlažby. Erotizující moment vyjádřený odhalenými černými krajkovými podvazky přebíjí a zároveň také ironizuje zadek zaparkovaného auta. To má totiž zadní blinkr stejně červený jako dáma střevíčky.
V některých případech dochází na fotografii k téměř bizarně surrealistickému spojení nespojitelného. Budova sekretariátu komunistické strany v Benátkách plná symbolů srpu s kladivem a dalších ideologických znaků má na rudé zdi pověšený svatý obrázek. Křesťanská víra a komunistická ideologie vedle sebe a zároveň proti sobě. Zdá se, že věřící komunisté nejsou raritou pouze jižní Moravy, ale i severovýchodní Itálie.
Život tropí hlouposti a vnímavý pozorovatel je dokáže odhalit. Talentovaný fotograf je umí navíc zachytit, navěky přenést na papír a předvést ostatním, kteří kolem takových zázraků chodí často nevšímavě.
| Helena Lukas: Z cesty |
|---|
| Artinbox Gallery, Praha, do 14. dubna |