Hlavní obsah

RECENZE: Glosy z Tibetu. Lepší bonmot v knížce než levhart na střeše světa

Novinky, Stanislav Dvořák

Stručná próza Sylvaina Tessona Sněžný levhart vychází v českém překladu Petry Zikmundové. Na trh vstupuje vybavena i jednou cenou (Prix Renaudot). Jde skutečně o takovou literární událost, nebo o humbuk?

Sněžný levhart

Článek

Tesson vypráví v ich-formě o své cestě s přáteli do Tibetu, jejímž cílem mělo být nalezení vzácného levharta. Od začátku je zjevné, že putování mrazivou pustinou je hlavně záminkou k líčení autorových pocitů a rozvíjení úvah existenciálního charakteru. Moderní Tibet, momentálně Čínou obsazený, uměle dosídlovaný a brutálně vykořeněný, pozoruje se značnými obavami. Divoce se staví, lidé chodí vojenským krokem. Jedno čínské město autorovi připomíná temnou sci-fi.

Ve vysokých horách ale pořád ještě zůstává něco z přírody, i když vypravěč bolestivě vnímá, že jí neustále ubývá, jak přibývají železnice, letiště a baráky. Děs v něm budí plně civilizovaná společnost, kde už není místo pro záhadu. Vše je rozparcelováno, zabetonováno. Nenažranost lidstva ho popuzuje, naopak v přírodě, u zvířat, nalézá duchovno a smutně konstatuje, že zánik přírody je většině lidí lhostejný.

Za osamělých nocí a extrémních mrazů si vypravěč připomíná různé citáty z východní filozofie a přemítá o nich. Ačkoliv jsou jeho lapidární výroky občas vtipné, jde o glosování příliš zkratkovité a v některých případech dokonce velmi zavádějící. Třeba jeho tvrzení, že představu o koloběhu duší souběžně zformulovali Buddha a Pythagoras je úplně mylné. Tato teorie kolovala v Indii už dávno před Buddhou ve védských spisech. Jindy připisuje Buddhovi dokonce nihilismus: „Buddha zvítězil, jeho nihilismus prostupoval naší malátností“. Nihilismus je ale pravým opakem buddhismu. Vzhledem k tomu, že se jedná o filozofující prózu z Tibetu, člověk by očekával, že autor má hlubší znalosti a ne že se bude ohánět fakticky nesmyslnými bonmoty.

Zařadit Sněžného levharta do kategorie románu by bylo asi dost problematické. Kraťoučký text není ve své podstatě ani celistvým příběhem. Tessonovy toulky nikam nespějí, volně navazující historky a drobné úvahy plynou, nenastane žádná krize ani katarze, postavám se celkem nic nestane. Na konci se čtenáři nedozví o nic více, než věděli za začátku.

Jako by tím autor chtěl symbolicky potvrdit, že je nakonec jedno, jestli spatříme onoho vzácného levharta, protože indičtí mudrcové hlásají „pohlížet se stejným pocitem na úspěch i nezdar“.

Celkové hodnocení: 65%

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám