RECENZE: Dymytry si sami přerušili jízdu

Nejprve ale bylo třeba absolvovat koncerty předkapel. Zahajující #Černá toho vlastně tolik nenahrála. Využívá bohatý předtočený zvukový základ a do něho zasunuje živou hru kytary, baskytary a bicích. Její hlavní devizou je zpěvák Feri Ciml. Má silný a znělý hlas, charakteristický a k hudbě pasující, byť občas válčil s intonací. Kapela ve svých písních předestřela několik zajímavých melodických nápadů, jimiž až příliš syntetický metal core trochu osvěžila.

Klatovští Trautenberk se těší velké oblibě, byť důvodů k tomu je málo. Za zvuku povědomých riffů se prostě jen pokoušejí vymodelovat slušnou melodii, přitom často končí u heslovitých pokřiků.

V textech s chutí přeskakují hranici trapnosti a leckdy vykazují obsahovou prázdnotu, vtípky v nich jsou často infantilní („Hajnej, ty jsi hovado, ty jsi sežral našeho psa“ či „Nohy na ramenou a tělo v kalupu, pyroman Roman zapálil chalupu, zklamaný utírá z nosánku sopel, příčinou požáru byl vadnej kotel“ a další). Připočteme-li i neustálé pokřikování obou frontmanů, aniž by jim bylo dobře rozumět, a to, že z příliš hlasitých slov při moderaci i zpěvu Lubabua bolela hlava, pak nejlepší na celém setu byl jeho konec.

Dymytry ale nastavenou skepsi rozptýlili. Na pódium nastoupili v tradičních maskách, v celé hale okamžitě nastolili přehledný zvuk a opřeli se o výborné nové album Revolter, jež o pořádný kus převyšuje všechna předešlá.

Kapela na něm má pevný a mohutný sound, který jí fakticky odebírá nad ní donedávna poletující odér lepší tancovačky, a naopak jí dává dravost. Celé se to projevuje i ve vlastnostech skladeb. Ty aktuální mají nápad, moderní aranže, nosný melodický i textový motiv, zatímco starší to vše měly jaksi nedotažené či vůbec. Jako by stavby písniček na prvních čtyřech albech kapely spojovaly dráty z klece pro papoušky, zatímco na tom letošním lešenářské trubky.

I Dymytry se jistili nasamplovanými plochami. Jde samozřejmě o legální součást koncertů, navíc se kapela nenechává zvuky přidanými ke svému hraní zdolat. Kdyby ale třeba při znělých vokálech muzikanti zpěv alespoň předstírali, působilo by to přirozeněji, než když je slyšet sbor a u mikrofonu se snaží jen zpěvák Protheus.

Koncert měl spád, k čemuž jistě přispělo to, že živý zvuk starších písní muzikanti podřídili tomu z nového alba. Protheus mezi nimi zbytečně dlouho nehovořil, pokud zrovna nedával najevo svou radost z nálady v sále, a ve svižném tempu byla sázena jedna za druhou.

Celý set byl i dotažený vizuálně. Na obrazovkách to grafickými prvky, symboly, nápisy a záběry na muzikanty žilo, přitom velmi vkusně. A Jiří Urban, kytarista Arakainu, předal Dymytry asi v půli koncertu platinovou desku za prodej nového alba Revolter.

Kolena vystoupení podlomilo sólo bubeníka Miloše Meiera. Tento mimořádný talent během celého setu dokazoval, že je mistrem svého řemesla. Když si ale vzal prostor k sólu, ze záznamu si k němu nechal pustit doprovodnou muziku a bušil do soupravy, aby s každou sérií úderů vypověděl o svém talentu totéž, rozjetý koncert byl přerušený. Jako by na pódium přišla úplně jiná kapela.

Naštěstí ho ihned po návratu na pódium muzikanti společně s Meierem opět rozproudili.

Hodnocení: 75 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: