Článek
O něco dál je však nad slunce jasné, že napsala prostě jen upřímnou zpověď, příběh svého života, svého dětství, dospívání a raného mládí, bez sebemenší stylizace, poetických příkras a zdánlivě nutných literárních stereotypů.
Také příběh se všemi nepřiznanými pravdami, o kterých dámy nemluví, se všemi pády a nechutnostmi, které ji dostaly do bodu, kdy sedla za stůl a knihu napsala.
Bytostně příjemná zpověď
Zdánlivě ženský román formovaný do biografie rozbíjí předpoklady čtenáře už na prvních stránkách.
Dunhamová píše o sobě, píše bytostně upřímně a nestydí se ani tam, kdy by trocha decentnosti byla na místě. Mísí tak témata svých nezdařilých vztahů, rozkrývá prostředí americké umělecké smetánky a končí u vyprávění o svých tělesných procesech.
V Americe kniha zaznamenala obrovský úspěch, zejména u generace mladých žen. Dunhamová totiž nabízí ztotožnění se.
Niternosti místy až za hranicí
Působí jako jakási nová Bridget Jonesová, jen o něco drzejší, průbojnější, a romantický happy end na konci nahradila úspěšnou kariérou.
Jejím záměrem bylo zjevně ukázat, že navenek úspěšná mladá režisérka a scenáristka je vlastně stejnou „holkou odvedle“ jako kterákoli jiná.
Celek ovšem vyžaduje alespoň minimální zájem o autorku jako osobu. Niternosti, které v knize předkládá, jsou místy za hranicí, u které hrozí, že čtenář knihu znechuceně odhodí.
Touží-li totiž číst o tom, jaké marginálie Dunhamová probírala se svým psychoterapeutem, co jí působí střevní potíže a zda nemá příliš velký zadek, pustí si raději Sex ve městě.
Sympatickým prvkem knihy však zůstává, že autorce je zjevně úplně jedno, koho a do jaké míry pobouří, urazí nebo znechutí.
Své vyprávění podává formou údajných „esejů“ na různá témata, které jsou však spíše utříbenými deníkovými zápisky, vracejícími se až do raného dětství, doplněnými infantilními kresbičkami.
| Lena Dunhamová: Holka, a ne ledajaká |
|---|
| Noxi, překlad Helena Čížková, 256 stran, 299 Kč |