Hlavní obsah
Americký hudebník Beck. Foto: ČTK

RECENZE: Beck si hraje s barvami a styly

Američan Beck se na hudební scéně pohybuje od poloviny osmdesátých let. Prošel různými obdobími, která charakterizovaly mnohé vlivy. V jeho rejstříku je vztah k elektronice, popu, hip-hopu, funku, garážovému rocku i folku, pročež není divu, že na svém třináctém albu Colors inspirace spojil a vytvořil ambiciózní celek. Nastal k tomu správný čas.

Americký hudebník Beck. Foto: ČTK
RECENZE: Beck si hraje s barvami a styly

Je to jeho nejzábavnější album ve smyslu toho, že skladby na něm vyvolávají potřebu uvolnit se a tančit. Jeho název Colors čili Barvy je trefný i všeříkající. Mění se na něm styly, mění se na něm zvuky ve skladbách, vše nicméně spojuje nadhled a jistota, že o hudbě toho autor ví opravdu hodně.

Kolekce je na jedné straně velkým souhrnem Beckovy předchozí tvorby, na druhé straně přináší dech čerstvosti. Některé skladby jsou ryze klubové, jiné by se zase skvěle vyjímaly při halových koncertech. Beck se zkrátka - obrazně řečeno - nadechl a rozkročil, přitom vše činil s autorskou, muzikantskou i pěveckou noblesou. Nehledal alternativu, hledal pohodu. Neuspokojí však ty, kteří mají rádi žánrové desky.

Nové Beckovo album.

Foto: Universal Music

Na albu je slyšet mnoho inspirací z hudby osmdesátých let, z hudebních žánrů té doby čerpalo nejvíc.

Skladbu No Distraction ale skvěle táhne funky rytmika, Dreams vládne zvonivý kytarový riff a stadiónový chorál, Dear Life se vrací do šedesátých let a inspirací mu možná byly písničky skupiny Beatles.

Beck navíc připravil písničkám aranže, které nejsou banální. Mají vývoj, nechybí jim chvíle překvapení, přitom skladby nedělají nadbytečně složitými.

Beck: Colors

Universal Music, 39:45

Celkové hodnocení 85 %


Může se vám hodit na službě Zboží.cz:
CD Beck: Colours
yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků