Hlavní obsah
Siegfried Lenz s kolegou Günterem Grassem v roce 2008. Foto: ČTK/DPA/Wolfgang Langenstrassen

Přeběhlík oslňuje sedmdesát let po napsání

Německý prozaik Siegfried Lenz (1926–2014), jenž je známý českému čtenáři od poloviny šedesátých let minulého století, napsal v letech 1951 a 1952 román Přeběhlík. Nakladatel ho tehdy na návrh posuzovatele Otto Görnera odmítl vydat. Příběh vojáka wehrmachtu Waltra Prosky, který na konci 2. světové války na území bývalého východního Pruska dezertoval k Rudé armádě, byl v době probíhající studené války nepřijatelný.

Siegfried Lenz s kolegou Günterem Grassem v roce 2008. Foto: ČTK/DPA/Wolfgang Langenstrassen
Přeběhlík oslňuje sedmdesát let po napsání

Po objevení v autorově pozůstalosti a po vydání v roce 2016 se kniha stala bestsellerem. V překladu Petra Dvořáčka a s důkladným doslovem ho u nás nyní vydalo nakladatelství Prostor (284 stran). Ožívá tak krutá zkušenost malého oddílu německých vojáků hájících před útokem Rudé armády pevnost na dnešním polsko-bělorusko-ukrajinském pomezí.

Autor určil devětadvacetiletému hrdinovi se jménem Walter Proska za rodiště německý Lyck, dnes polské město Ełk. Ostatní jména měst – Tamašgrodu, Provurstu – nebo pevnosti Lesní tišina jsou fiktivní. I to přispívá k působivosti příběhů, v nichž je všem zúčastněným v patách smrt.

„Smrt není nic než poslední a pravděpodobně nejzáhadnější druh spánku, smrt je naším stálým sousedem,“ napsal autor.

Válečné šrámy v duši zůstanou

Voják Zacharias se už z dopisu nedozvěděl, že jeho žena porodila syna. Byl zastřelen. Bratr polské partyzánky Wandy, se kterou se Proska intimně sblíží, padne po střele Waltrova kolegy. Nakonec sám hlavní hrdina v sebeobraně zabije, a i po válce je veden snahou blízkým příčinu svého činu vysvětlit. „Všichni poneseme v sobě stále zážitky z válečných let,“ říká autor hlasy svých hrdinů.

Lenz také ukazuje odcizení polských a německých lidí vůči sovětské okupační správě, pro kterou začne Proska, považovaný za uvědomělého spolubojovníka Rudé armády, pracovat. Důvěru si získal pomocí při kampani přesvědčující vojáky na linii fronty k dezerci z wehrmachtu. Lehce však mohl být později považován za politicky nespolehlivého.

Báječný překlad Petra Dvořáčka překonává popisnost knihy vzniklé před sedmdesáti lety. Přesto autor svým uměním přesahuje osobní zážitky vojáků. Pomáhá mu v tom spojení děje i bojů s fascinující přírodou i existenciální úvahy oslovující svou naléhavostí čtenáře i po desetiletích. „Vzpomínky přicházejí, i když je nikdo nevolal, ať je potřebujete, nebo ne,“ uvědomují si Lenzovi hrdinové.

V doslovu je připomenuta nacistická minulost posuzovatele textu Otto Görnera, která měla zřejmě vliv na až arogantní odmítnutí druhé verze rukopisu. Připomínají se také autobiografické inspirace.

Lenz byl rodákem z východopruského Lycku (Ełku). Na konci války dezertoval z wehrmachtu do Dánska. I to mělo jistě vliv na to, že se válečné téma a otázka viny staly jeho celoživotním osudem.

Spolu s Heinrichem Böllem, Günterem Grassem a Martinem Walserem formoval poválečnou německou literaturu nejen na území Spolkové republiky Německo.

Působivost a aktuálnost románu Přeběhlík oslovila oscarového režiséra Floriana Gallenberga natolik, že podle něho loni pro televizi ARD natočil úspěšný dvoudílný film.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků