Hlavní obsah
Pavel Šrut Foto: Archiv, Právo

Pavel Šrut: Nevlastní životopis z Vonnegutovy kuchyně

Je dobře, že Argo vydalo v překladu Jana Jiráka Vonnegutův román Modrovous z roku 1987 ve 2. vydání, protože to první, vydané už ani nevím kým, většině českých čtenářů uniklo. Podtitul knihy Vlastní životopis Raba Karabekiana (1916–1988) hned naznačuje pár ingrediencí z autorovy kuchyně.

Pavel Šrut Foto: Archiv, Právo
Pavel Šrut: Nevlastní životopis z Vonnegutovy kuchyně

Jde o život a dílo fiktivního malíře, jehož jméno se už letmo mihlo ve Snídani šampionů, titul Modrovous pak v několika narážkách připomene známou pohádku, poprvé vyprávěnou francouzským sběratelem Charlesem Perraultem, a do třetice tu znovu a velmi výrazně slyšíme ozvěny Vonnegutova kruciálního prožitku 2. světové války.

Rabo Karabekian, syn arménských rodičů, kteří přežili tureckou genocidu a přeplavili se do země Sochy Svobody, je mimořádně nadaný realistický malíř, avšak proslaví se a zbohatne jako abstraktní expresionista z rodu Jacksona Pollocka. (Ten mimochodem v houfu skutečných i fiktivních postav také vystupuje.)

Rabův honosný dům jako soukromé muzeum

Rabův honosný dům slouží jako soukromé muzeum děl tohoto významného amerického výtvarného hnutí, ale největší – a přísně střežené – tajemství skrývá obrovská stodola, bývalá malířova dílna. Dům se na sklonku malířova života stane útočištěm pro Rabova přítele a veterána z 2. světové války, neúspěšného spisovatele Paula Slazingera, a veleúspěšné autorky Circe Bermanové, která svého hostitele vyprovokuje k sepsání autobiografie.

Jistě, je to opět v kratičkých kapitolkách vyprávěný ironický příběh poválečné, tentokrát umělecké Ameriky, ale vespod stále drnčí trauma válečných jatek.
Co to je – má to tři oči, tři bradavky a dvě díry do řiti? – nabízí Vonnegut hádanku. A odpověď zní: Je to Rabo, který jako velitel ženijní (maskovací!) čety malířů přišel o oko, a jeho přítel Paul, jenž má jizvu širokou jako koryto Mississippi, která se táhne od hrudní kosti až do slabin.

K té přišel na Okinawě, když si lehl na syčící granát a odměnou mu byla Stříbrná hvězda za záchranu spolubojovníků… Čili: Tak to chodí.

P. S. Jaké tajemství skrývala ta stodola, vám samozřejmě neřeknu. Ale jako ukázku Vonnegutova černého humoru ocituji, co napsal k jednomu luxusnímu vydání svého nejslavnějšího románu Jatka č. 5 o nesmyslném rozbombardování Drážďan:

Drážďanské zvěrstvo, nesmírně drahé a pečlivě naplánované, bylo nakonec tak nesmyslné, že z něho profitoval jenom jediný člověk. A tím člověkem jsem byl já… Ať to beru tak či onak, tak jsem na každém zabitém člověku vydělal dva nebo tři dolary…

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků