Článek
Lidé se oblíbených betlémů nechtěli vzdát a začali si vyřezávat vlastní. Takže i v nejchudších podhorských chaloupkách ožíval každoročně vánoční příběh. A ožívá dodnes. Jedním z pokračovatelů lidových betlemářů je novinář Jakub Sochor z Hradce Králové. I když ho betlémy provázely od dětství, oba jeho dědečkové, Bohuslav Sochor ze Dvora Králové nad Labem i Jan Merta z Hradce Králové, betlémy buď stavěli, nebo vyřezávali, jeho samotného ani ve snu nenapadlo, že by nějaký vyrobil. Ale pak si ho tento koníček sám našel.
Betlémy si ho našly
„První kousek lipového dřeva a nožík na vyřezávání jsem si od dědy Jana půjčil někdy roku 2005. Zkusil jsem to a po několika měsících už byly na světě první betlémy. Bez rad a pomoci dědy by mi ale mnohé trvalo déle nebo bych na to ani nepřišel,“ vzpomíná Jakub Sochor.
Po několika letech, když už zvládl základy řezby, napadlo ho oslovit tatínka Martina, zda by mu nepomohl vyrobit mechanický betlém. „Nejprve jsme chtěli vytvořit nákres, podle kterého bychom postupovali. Ale ukázalo se tolik nejasností, které jsme neuměli předem řešit, že jsme se rozhodli stavět patro po patru, figurku po figurce a řešit problémy průběžně,“ vzpomíná Sochor. Samozřejmě nešlo vše jako po másle.
„Například jsem doplatil na svou neochotu používat metr a musel slonovi výrazně zmenšovat uši, aby prošel branou pevnosti. V druhém patře jsme zase měli nehodu s pohyblivým pásem, na kterém jsou připevněné figurky. Myslivec zavadil puškou o kus hradeb a tah motoru mu utrhl pušku i s rukou. To odhalilo chybné připevnění figur k pásu,“ prozradil betlemář.
Mnich se hlavou kroutit nenaučil
Asi největší potíže prý byly s postavou pasáčka, kolem kterého obíhají ovce a v protipohybu pes. „Jedinou figurou, která se nám nepovedla rozhýbat, je klečící mnich. Měl kroutit hlavou,“ přiznal. Pohyblivé figurky jsou poháněné pomocí drátků, vedených od vaček, umístěných na hřídelích v prostoru pod jednotlivými patry. „Často, když jsem vymýšlel pohyb, přemýšlel jsem složitě. Staří betlemáři bývali třeba seřizovači strojů, stavěli mlýny, takže vycházeli z praxe. Jejich řešení byla co nejjednodušší. Ale plně funkční,“ připojil Martin Sochor a dodal, že funkčnost betlémů mezi prvními zkoušejí jeho vnoučata.
Část velkého mechanického Betlému Jakuba a Martina Sochorových
Kulisy velkého polychromovaného mechanického betlému jsou vyrobené ze dřeva, domečky z kartonů. Osvětlení zajišťují LED diody, protože původně v betlému rozmístěné žárovičky neustále praskaly. Především při převozu betlému autem a přesunu z tepla do zimy.
I když otec a syn Sochorovi vytvořili i další betlémy, ten první je stále udivuje. „Už víme, že má spoustu nedostatků, ale stále nás nepřestává překvapovat, že jsme ho dokázali postavit. Nikdy jsme ale nespočítali, kolik je v betlému figurek a kolik z nich se hýbe,“ dodal. V blízké budoucnosti by rád s otcem sestrojil dva střední betlémy, aby je bylo možné lépe převážet. Mezitím řeže menší nemechanické betlémy. Ani jim nechybí hravost, vtip, a přitom pokora k vánočnímu příběhu o narození dítěte. Betlémy jsou větší, menší i úplně drobné, ukryté v ořechové skořápce. Péči vyžaduje též rodinná sbírka betlémů, díla z různých materiálů a období.
S betlémy Martina a Jakuba Sochorových se mohou zájemci setkat na výstavě Slunovrat, Vánoce, hromnice ve Východočeském muzeu v Pardubicích až do 5. února.