Článek
Nyní je to Stará dáma, pro kamarádku Milunka, kterou neodbytná paměť i ataky současného světa nutí během sedmi dnů k návratům k prožitým příběhům i k vyjádření k dnešku.
Nedočtená kniha fyzika a spisovatele Stephena Hawkinga, zmíněná jen tak mimochodem, dává tušit, že nejde o ledasjakou, do sebe uzavřenou stařenku. Svědčí o tom i její postoj k pojetí dnešní genderové osobnosti, jež není určena přírodním pohlavím, ale jeho vlastním sebestanovením, sebevolbou. To Staré dámě není proti srsti, protože ve svém nitru coby skrytý chlap by se svým bývalým pracovním okolím zatočila jinak než bývalý šéf.
Autorčiny meditace, stylově odlišné od jazyka současné prózy, připomínají kruhy vztahů, životních příležitostí a vnějších událostí, i když se je paměť snaží umlčet. Jenomže ta si často vymůže návraty k tomu, čemu se člověk brání, a připomíná postavy, jež prošly naším životem. V případě Staré dámy jde dokonce o víc, než by se zdálo propagátorkám sebezpytování či útoků na druhé spojených s aktivitou Me Too!.
Hrdinka Kantůrkové nikomu neradí, nikomu nic nenutí, byť by si o to vztah s tatínkem a jeho čtyřmi manželkami, s dcerou Bohunkou, jejím mužem Oldřichem a nakonec i s vnučkou Karolinkou mnohokrát říkal. Spisovatelka a její postava však nenávidí moudra vyslovená ex post, i když se nelítostným hodnocením nevyhýbají.
Intimní zpověď Staré dámy, připomínající osobní prožitky, bolestné zrání, boj o uvědomění si svého já i nelehké vyrovnávání s povinností žít, vybízí k mnoha úvahám.
Může se vám hodit na Zboží.cz: