Hlavní obsah
Skupina Paramore se opírala o výkon platinové Hayley Williamsové. Foto: Jan Šída, Právo

Mastodon hřměli na Rock for People tmou, Paramore tančili mezi kapkami

Druhý festivalový den přinesl vše, na co jsou návštěvníci Rock for People léta zvyklí. Slunce, blankytnou oblohu, déšť, ale i plno před jednotlivými scénami, a hlavně dobrou hudbu.

Skupina Paramore se opírala o výkon platinové Hayley Williamsové. Foto: Jan Šída, Právo
Mastodon hřměli na Rock for People tmou, Paramore tančili mezi kapkami

Staré časy připomněla hlavně pardubická Vypsaná fixa. Vystoupila za vlahého podvečera na velkém pódiu a nenechala nikoho na pochybách, že na ně patří. Zkušená kapela předkládala své zásadní skladby, kytarista Mejla žvýkal obvyklé cigáro, jeho nástrojový kolega a zpěvák Márdi kočíroval koncert, bubeník Pítrs živelnou hrou hnal kapelu kupředu a baskytarista Mejn předvedl tradičně nenápadný výkon.

O kapele Znouzectnost lze, co do předvedeného výkonu, říci prakticky totéž. I ona si dělala s lidmi, co chtěla, i ona sázela na osvědčené písně, i ona dokázala, že vzpomínat na staré dobré časy není na škodu.

Hlavní hvězdou však byli bezpochyby američtí Paramore. Nastoupili na scénu tak nějak nenápadně, v šeru, bez pompy. Zpěvačka Hayley Williamsová vyšla na forbínu úklonou vzdát hold nekonečnému davu fanoušků a šlo se na věc. Pódium se s úvodní Told You So rozjasnilo. Jednak díky světlům a zadní projekci a pak i díky rtuťovitému pohybu zpěvačky na prknech.

Tančila, její předlouhá platinová kštice vlála všude kolem, zkrátka jí bylo plno. Ostatní muzikanti se jen tak pohupovali v bocích. Po třetí skladbě začalo pršet. Velké kapky padaly na vyprahlou zem a z dálky to vypadalo, jako by Paramore tančili mezi kapkami deště. Jak voda shůry přišla, tak i odešla a kapela dovedla svůj set ke konci před důstojnou návštěvou.

Jako by tu hráli odjakživa

Američtí tvrďáci Mastodon nedělali se svou produkcí žádné okolky. Hrábli do strun a vypudili hutný zvuk, který se valil krajem. Pozvali fanoušky do starobylého království ostrých kytarových riffů, dunivých bicích a průrazného vokálu. O ten se dělily dvě nejvýraznější persony souboru, kytarista Brend Hinds a baskytarista Troy Sanders.

Mastodon v Hradci králové.

Foto: Jan Šída, Právo

Zatímco na albech znějí v některých momentech trochu monotónně, naživo po nějaké nudě nebylo ani vidu ani slechu. I když se kapela věnuje hudbě, vycházející z heavymetalového fundamentu (což není styl, který by se na hradeckém festivalu objevoval), zapadla do dramaturgie dokonale a sklidila zasloužené ovace.

Natvrdo v barvách Commonwealthu

A tvrdé muzice nebylo ve středu zdaleka odzvoněno. Australští Deetz Nuts zahrnuli letiště smrští metal coru, jejich krajané Northlane zase moderním hutným zvukem a frontman Marcus Bridge na vysunuté forbíně dirigoval natažené ruce s neochvějnou jistotou.

Britští Spring King se zpívajícím bubeníkem Tarekem Musou míchali amalgam z rocku, popu a punku s nebývalou vervou. V tom jim dobře sekundovali jejich krajané Slaves. Byli sice dva, zpívající bubeník a kytarista, což působilo na obřím pódiu poněkud nepatřičně, přesto ho dokázali vyplnit třeskutým punkem archaického střihu.

Za řeč stojí také další zástupci z ostrovů Fizzy Blood, kteří hráli proti Mastodon, ale přesto měli plno. Syrový rock´n´roll zněl v jejich podání jako za mýtických časů, kdy bylo nebe modřejší a tráva zelenější.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků