Článek
Proč jste se rozhodla celou výstavu věnovat parku Zelenov?
Je to místo, na které jsem si od dětství chodila odpočinout. Místo, jež dlouho leželo ladem. Příroda tam převzala moc a všechno se děje v jejím řádu.
Krajinám se ve své tvorbě věnujete nejvíce. Proč?
Chodím často ven, do lesa, načerpávám energii. V krajině, v přírodě se cítím nejlépe. Když můžu, jsem venku. A v době, kdy jsem se rozhodla, že začnu naplno malovat, jsem také potřebovala klid lesa.
Předtím jsem dělala řadu let v bance a chtěla jsem po té zkušenosti načerpat klid. Začala jsem chodit malovat do lesa, do plenéru, a řekla jsem si, že venku se nejlépe naučím zákony perspektivní malby. V krajině totiž vlastně vidíte do dálky.
Monika Sichrovská
Les byl nejlepším místem?
V lese jsem odpočívala a bylo to nejlepší prostředí na to, abych se naučila perspektivu a malovat v prostoru. Malířství je dvourozměrné umění a třetím rozměrem je iluze, něco, co tam není a malíř se to tam snaží iluzivně dopravit. To jsem se potřebovala naučit v přírodě.
Je to každého osobité vyjádření?
Přesně. Ta iluzivní stránka tam je vlastně navíc. Malíři se liší v tom, jak ji zpracují a jak přesvědčivě podají.
Je to velká změna odejít z banky k plátnu...
To je. Z banky jsem odešla v červnu 2006 a od července jsem začala naplno malovat. Snila jsem o tom celý život. Neměla jsem na to však dost času. Vychovávala jsem dvě děti, starala se o rodinu a potřebovala na to peníze. Bylo mi jasné, že nemůžu po nikom žádat, aby mě sponzoroval.
Dělala jsem v bance, abych si nějaké vydělala. Koupila jsem nakonec dva byty a z jejich pronájmu jsem pak žila. Díky tomu jsem mohla začít malovat.
Monika Sichrovská na své výstavě.
Jakou techniku nejraději používáte?
Olejomalbu. A samozřejmě dělám studijní kresby, případně i studijní akvarelové malby. Ale neznamená to, že bych techniku akvarel uměla. Je pro mě poměrně těžká.
Kdo vás inspiroval?
Když jsem začala malovat, hodně jsem se inspirovala Vincentem van Goghem. Je to patrné na čtyřech obrazech, které jsou na výstavě. Mám ráda syté, čisté barvy. Jejich kontrast vedle sebe vytvoří prostor.
Když se něčemu dlouho věnujete, je pak těžké to opustit. Během práce na Zelenově se mi ale podařilo dostat jinam. Začala jsem se věnovat staré renesanční technice, která se jmenuje sfumato. Hodně ji používal i Leonardo da Vinci, třeba jeho Mona Lisa je jí malovaná. Malíř v ní překrývá průsvitné vrstvy barvy, aby vytvořil zjemněný prostorový dojem hloubky, objemu a tvaru. Dá se tak krásně namalovat zamlžený les.