Hlavní obsah

Liternetur @ Míka, Švejk, Babička a Evropa

Právo, Jakub Šofar

Když se někdy pokouším – a svatý Šalda je mi svědkem, že se o to opravdu snažím – číst texty některých důstojníků české literární vědy, pokaždé z nich mám dojem, že je už literatura dávno nebaví (a to v lepším případě). Někteří ji spíše nenávidí, podobně jako učitelé na základní škole, kterým už leze po dvaceti třiceti letech praxe jejich aprobovaný předmět krkem.

Článek

Já si vylepšuji skóre každodenního boje se životem čtenářským potěšením a zatím to funguje. Jedno z těch nejpříjemnějších mně v poslední době připravil Tomáš Míka ve sbírce Deník rychlého člověka.

Většinu básní sice znám, ale součástí knihy je i oddíl nazvaný Chybová hlášení. Míka dal ctěnému čtenářstvu všanc svoje nápady, nejstřeženější a nejintimnější tajemství tvůrce; dříve, v dobách, kdy písmo bylo klíčem k tajemství, se zapisovalo kódovaně a bylo ukládáno na tajné místo.

Autor otevírá archivy a vysypává jejich náplň ven

Autor ale, místo aby pragmaticky čekal na vhodnou chvíli, kdy je nápad probuzen, obalen masem, šlachami a kůží, aby mohl vstoupit na jeviště a dobývat svět, otevírá archivy a vysypává jejich náplň ven.

Podobá se tak bohatýrům, kteří, než aby se hádali o to, kolik piv vypili, kolik stromů pokáceli nebo kolik děvušek pojebali, mávnou rukou a začnou počítat úplně od začátku. Mohl jsem se tak potěšit z výsledků kolizí mezi básnickou imaginací a logikou našeho mateřského jazyka: polovina inkoustu / určena k škrtání; povidla českého pravopisu; Táta říká, že je potřeba více povodní na ty knihovny; myšlenky nemají slov; Švejk s Babičkou / se vydali do Brixenu…

Abychom ale kvůli naší evropské rozloze – uvědomujete si, že díky členství v Evropské unii nám také trochu patří nejen Brixen, ale i historický „konec světa“, španělský mys Finisterre, a že smysl poselství Jiřího z Poděbrad před téměř 550 lety se dramaticky proměnil? – nezapoměli na střední Evropu.

Literárně kulturní čtvrtletník, který se věnuje literatuře (nejvíce poezii) střední a východní Evropy. Abych byl konkrétní: literatuře bosenské, české, chorvatské, maďarské, polské, srbské, rakouské, slovenské, slovinské a ukrajinské. První číslo vyšlo v roce 1998, aktuální je 31. (březen 2008).

České básníky zastupují Jan Němec, Jan Štolba a Aleš Kozár. Ten napsal: Řeka jde opačným směrem, než je domov. Divuplné jaro se obráží v oblázcích na jejím břehu. Svist hmyzích křídel pohmoždil bolestiplné studně ticha.

Každé záchvěví života obrací vzpomínku tam a zpátky, jako by slepá toužila obkroužit do výšivek teplo hvězd. V času země není samoty. Jen lidské srdce musí vyprodat své jizvy, odchody a zbavit se francouzských holí. Proud jde totiž opačným směrem, než je domov.

Pěkné.

Reklama

Související témata:

Související články

Liternetur @ Lekce Lichtenberg

Chtěl jsem napsat něco o mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy Praha, který proběhl 24.–27. dubna na pražském Výstavišti. Už jsem...

Liternetur @ Armáda nebo Lennon

Několikrát jsem se na tomto místě vytahoval, že jsem svoji nízkou občanskou uvědomělost před rokem 1989 prokázal mimo jiné i podlým bojem za modrou knížku....

Výběr článků

Načítám