Hlavní obsah
Lenny na svém druhém albu pracovala tři a půl roku. Foto: Petr Hloušek, Právo

Lenny: Nové album je poměrně drzé, ale zároveň se cítím být hudebně jasnější i vyzrálejší

Na konci roku 2016 potvrdilo debutové album Hearts talent zpěvačky Lenny. Stala se respektovanou osobností české hudební scény a její věhlas pronikl i za hranice. Od té doby pracovala na druhé desce. Pod názvem Weird & Wonderful vyjde v pátek. Nabízí dvanáct písniček, mezi kterými je i Easy, duet s raperem Marpem.

Lenny na svém druhém albu pracovala tři a půl roku. Foto: Petr Hloušek, Právo
Lenny: Nové album je poměrně drzé, ale zároveň se cítím být hudebně jasnější i vyzrálejší

Hned po vydání alba Hearts začala vaši písničku Hell.o hrát italská rádia. Pak jste podepsala smlouvu s německou pobočkou vydavatelství Universal Music a zamířila na tamní trh. Jak to s vašimi zahraničními aktivitami vypadá?

Žijeme teď bohužel v době, kdy se v podstatě nic neděje. Jakákoli zahraniční aktivita se špatně plánuje. Měla jsem hrát na festivalech v Maďarsku, Itálii i Anglii, ale všechno kvůli pandemii koronaviru padlo. Budeme si to muset vynahradit příští léto.

Itálie je ale pořád má srdcovka a rozhodně bych se tam chtěla prezentovat i s dalšími písničkami. Mám tam malý organizační tým, v němž jsou dámy, které jsou agilní, kreativní a moc mi fandí. Mé písničce Hell.o věřily tak, že ji tam na přelomu let 2016 a 2017 dostaly do rádií. Strašně jí pomohly, a tím pádem i mně. Jsem jim za to nesmírně vděčná. Poslal jsem jim už nové album a čekám, jaký na ně budou mít názor.

V roce 2018 jste se rozešla se svým partnerem Ondřejem Fiedlerem, jenž byl producentem vašich písniček, jejich spoluautorem i kytaristou ve vaší kapele. Je úctyhodné, že jste spolu dokázali pracovat dál a podíleli se takto i na nové desce...

Jsem ráda, že jsme zůstali přáteli. I přes všechno, co se mezi námi stalo, k sobě máme respekt a jeden na druhém si stále vážíme řady věcí. Je to důležité pro to, abychom spolu mohli po umělecké stránce pokračovat dál.

Lenny si dala záležet i s vizuální stránkou alba.

Foto: Universal Music/Matúš Tóth

Loni se stal členem vaší skupiny i kytarista a zpěvák Marcell, jinak člen kapely No Distance Paradise. Jaký byl jeho přínos?

Marcell žil se svou manželkou v Anglii, a když byl v Čechách, podílel se na řadě hudebních projektů. Loni se stal asi na půl roku stálým členem mé skupiny a užili jsme si spolu úžasné festivalové léto. Svou hrou zvuk kapely velmi ovlivnil, a když potom odešel, přijala jsem na jeho místo dva hráče na dechové nástroje.

Na mém novém albu figuruje jako spoluautor některých písniček a také jako vokální kouč. Momentálně je už se svou ženou v České republice, tak uvidíme, co bude dál.

Vaše první deska Hearts uspěla. Pociťovala jste během realizace nové nějaký tlak?

Tlak ne, spíše jsem se cítila být pod drobnohledem. Průběžně jsem vydávala singly, a přitom se mě lidé z vydavatelství ptali, kdy mohou počítat s novým albem. Vždycky jsem jim sdělila nějaký termín, o kterém jsem si myslela, že by to tak nějak mohlo vyjít. To se ale nestalo.

Teprve když jsem nahlásila, že vyjde na jaře letošního roku, věděla jsem, že se to stane. Očekávání v mém okolí byla. Já to album nicméně skládala a natáčela s tím, že nepřekonávám první desku, nýbrž vytvářím zbrusu nový materiál, na který chci být pyšná.

Alba od sebe dělí tři a půl roku. Pracovala jste stále v tom čase na nových písničkách?

Ano, pracovala. A současně se měnila má představa o výsledné podobě desky. Jak běžel čas, chtěla jsem také prostřednictvím písniček říct jiné věci. Například Enemy vznikla už na přelomu let 2016 a 2017. Studovala jsem tehdy ještě v Anglii, kde byla pořízena její první demonahrávka. Pak přicházely nové nápady, vytlačovaly z ní ty starší a získávala novou tvář.

Podoba alba se za tři a půl roku hodně proměnila. Na některé písničky, o kterých jsem ještě loni byla přesvědčena, že na něm musí být, nakonec nedošlo. Většinou jsem nebyla dojmu, že se na nich ještě bude muset zapracovat.

Lenny se na albu věnuje mnoha tématům.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Pracovala jste i s nějakými písněmi, které zbyly z nahrávání vašeho prvního alba?

Nebyly to zbytky, spíš písničky, o nichž jsem si myslela, že už je nikdy nepoužiju. Přesto jsem si je schovala takzvaně do šuplíku. Využila jsem i několika starších hudebních nápadů.

Například skladbu Forever, která je na novém albu, jsem napsala, když mi bylo patnáct šestnáct let. Pak jsem si ji po delší době zahrála a napadlo mě, že bych ji mohla dokončit, protože by byla škoda ji lidem nenabídnout. Původně jsem si myslela, že bude založena jenom na hře na piano. Ve finále jsme ji ale ozdobili hrou kytary a dopadla skvěle.

Spojuje něco texty písniček?

Nespojuje, každý je o něčem jiném. Myslím si, že když lidé budou mým anglickým textům rozumět, leccos se z nich dozvědí. Třeba Enemy je o soutěživosti v hudebním průmyslu. Netýká se to tolik České republiky, tady je to docela klidné. Dokážu si ale představit, že v zahraničí je to docela dravé.

Skladba Wake Up je zase o tom, že by měl člověk polevit v tempu, ke kterému ho svádí okolní svět, a místo toho si užívat a vážit života. Je zajímavé, jak se to hodí do dnešní doby, přitom to nebylo psáno s ohledem na ni.

Přijde mi, že zatímco na album Hearts jste byla ještě tak trochu rozjívená, na novince jste sebevědomá, skladby jsou sofistikovanější. Souhlasíte?

Mám podobný pocit. Na první albu jsem byla ještě teenager, což jistě souviselo i s tím, že jsem v té době byla pořád student. Z dnešního pohledu má pro mě ta deska nádech nezávislosti a spontánnosti. Nové album je také poměrně drzé, ale zároveň se na něm cítím být hudebně jasnější i vyzrálejší.

V klipu k písni Wake Up jste se vrátila do Londýna, kde jste před lety studovala na British and Irish Modern Music Institute. Vnímáte ji jako připomínku těch let?

Ano, byl to pro mě příjemný návrat do města, v němž jsem prožila důležité chvíle svého života. S Boodyou, který klip a dokument točil, jsme se vrátili do mé školy. Do Red Bull Studios, kde jsme písničku nahrávali, mě zase přišel navštívit učitel, který byl ve škole mým poradcem při absolventské práci.

Když jsme dostali možnost natáčet čtyři dny v Londýně, byla jsem nadšená. Navíc natáčení v zahraničí znamenalo, že jsme se mohli věnovat jen studiové práci. Neexistoval žádný vnější vliv, který by do ní zasahoval. Bylo to ideální.

Lenny pracovala i ve studiu v Londýně.

Foto: Lukas Wagneter

Na desce je písnička Easy, duet s vaším partnerem Marpem. Mísí se v něm váš anglický zpěv a Marpův český rap. Neuvažovali jste o tom, že jazyky sjednotíte?

Přiznám se, že ne. Marpo mě před dvěma lety vyzval k duetu v písničce Kruh a já ho nyní pozvala ke skladbě Easy. Líbilo se mi, že bude postavená na hře piana. Je to má odpověď na Kruh, respektive jeho pokračování.

Málokdo ví, že Marpo umí brilantně anglicky. Slyšela jsem i některé jeho nahrávky s rapem v angličtině, které nezveřejnil. Podle mě má na to, aby expandoval do zahraničí. Zatím na to ale moc neslyší.

V současné době nemůžete kvůli pandemii koronaviru koncertovat. Chybí vám to?

Moc mi to chybí, protože živému vystupování se nic nevyrovná. Navíc mě 4. prosince čeká koncert v pražské O2 Universum a hodilo by se mi, kdybych se na něj mohla připravovat koncertní praxí.

Bude mi chybět festivalová sezóna, při které jsou kapely neustále v pohybu a vystupují třeba i třikrát denně. To v člověku podněcuje pódiovou sebejistotu, hlasivky se cvičí tím, jak neustále pracují, lze si hrát s programem koncertu a podobně. Přiznám se, že mám trochu strach z okamžiku, kdy po dlouhé době vstoupím na pódium a budu muset něco předvést. Vyšla jsem ze cviku.

Může se vám hodit na Zboží.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků