Článek
I když si den narození určitě sám nevybral, je to datum pro přesvědčeného československého federalistu velmi příznačné.
Málokterého ze slovenských herců vzalo české publikum natolik za svého, jako právě rodáka z vesničky Hontianske Nemce, kraje mnoha prastarých památek, které ho přivedly už v mládí k touze stát se archeologem.
Že se jím nestal bylo štěstím pro všechny, které dnes těší svým hereckým uměním, v němž lidskost proniká každou, byť i sebenegativnější postavou.
Věrný obraz života
Místo vykopávek mamutů a střepů doluje v lidských duších a umí z nich vykutat střepy daleko cennější, z nichž skládá obraz naší někdy velice prozaické, každodenní existence. Neboť jeho doménou jsou obyčejní lidé, v nichž odkrývá plachost, něhu i horoucí srdce stejně jako malost, pošetilost, směšnou nadutost či mazanost.
Labudovy postavy jsou vždy mnohobarevné jako dětský míč, jako by se s nimi herec pohrával a natáčel je diváckému oku tak, aby zasvítily všechny jejich plošky.
Na jevišti prožil Labuda krásné chvíle jak ve Slovenském národním divadle, tak především v legendárním Divadle na Korze. Podkolesin z Gogolovy Ženitby, Timoteo z Machiavelliho Mandragory, Lazar z Radičkovovy Lazariády, Podsekalnikov z Erdmanova Sebevraha, Signor Ponza z Pirandellovy hry Každý má svou pravdu, jeden z herecky excelentní trojice přátel ve hře Yasminy Rézy Obraz, Tartuffe i Macbeth - to jsou jen některá zastavení na jeho bohaté divadelní pouti, která slibuje ještě mnoho dalších setkání.
Ve filmu i divadle nezaměnitelný
Řadu krásných a herecky plně využitých příležitostí mu nabídl i film. Stačí vzpomenout jen na jeho role v českých snímcích - ať je to již zmíněný pan Pávek z Vesničky mé střediskové nebo směšně popanštělý i dojemný Stoklasa z Menzelovy adaptace Vančurova Konce starých časů, obludný Král Ubu, fikaný Peachum z Žebrácké opery.
Byl by to dlouhý výčet, v němž nesmí scházet filmy Andělské oči, Vážení přátelé, ano, Prodavač humoru, Dobří holubi se vracejí, Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina.
Dětem by určitě scházel Labudův pan Papp z Macourkovy a Vorlíčkovy televizní Arabely či Sultán z filmové pohádky Lotrando a Zubejda.
Kromě hostování ve slovenských inscenacích jezdí Marián Labuda pravidelně hrát do pražského Divadla na Vinohradech postavu krejčovského mistra Leona ve hře Krejčovský salón.
Jeho Leon má své tajemství i smutek a po boku Jiřiny Jiráskové v roli jeho ženy Heleny i laskavý nadhled a pochopení pro starosti druhých. Je to herecky bohatá postava stejně jako většina Labudových lidiček, které podle jeho vlastních slov dokážou rozezvučet lidské srdce jako zvon.