Hlavní obsah
Lenka Vlasáková (48) vypadá i po čtyřech dětech – Sofii (24), Amélii (18), Maxovi (15) a Johanovi (9) – báječně. Foto: Milan Malíček, Právo

Herečka Lenka Vlasáková: Naučila jsem se žít jako žena v domácnosti

Se svou oblíbenou herečkou jsem si těsně před Vánocemi povídala nejen o tom, jak coby máma čtyř dětí chystá svátky. Podělila se také o zážitky z letošní svatby. Poprvé se vdávala v pětadvaceti, nyní si v osmačtyřiceti vzala svého partnera, herce Jana Dolanského, s nímž žije devatenáct let a mají spolu tři potomky.

Lenka Vlasáková (48) vypadá i po čtyřech dětech – Sofii (24), Amélii (18), Maxovi (15) a Johanovi (9) – báječně. Foto: Milan Malíček, Právo
Herečka Lenka Vlasáková: Naučila jsem se žít jako žena v domácnosti

Vytáhla jsem vás z natáčení filmu, co to bude?

Film se jmenuje Jedině Tereza, režíruje ho Jaroslav Fuit, v hlavních rolích se představí Verunka Kubařová a Igor Orozovič. Já hraju Hanu, maminku Verunky, ženu svéráznou, netypickou, elegantní, s břitkým anglickým humorem. Hodně mě baví.

Takže po Ženách v pokušení opět budete maminkou Veroniky Kubařové?

Ano, počítaly jsme spolu, že už od té doby uběhlo deset let. Pro nás je to krásné setkání, protože si můžeme zahrát ten samý vztah. Akorát máme trošičku jiný charakter.

Náhlá, nárazová práce těsně před Vánocemi, na place až do pozdních nočních hodin… Jak tyhle dny zvládáte?

Dobře… Naopak jsem ráda. Když nejste v angažmá, nechodí vám pravidelný příjem, dostáváte zaplaceno za jednotlivé odehrané inscenace. Proto v období, kdy tuhle práci dělat nemůžete, znamená jakékoliv natáčení požehnání.

Při několikačlenné domácnosti a s hypotékou na dům se snadno nevytváří rezerva, ze které by se dalo žít delší dobu. Kdysi jste řekla, že je léčivé občas nemít peníze… Není zkouška koronou až moc drsná?

Drsná bych úplně neřekla. Pro mě jde o naprosto jinou zkušenost. Nikdy jsem nebyla závislá na financích partnera nebo manžela a teď jsem se stala, protože příjmy odpadly. Za duben, květen, červen jsem měla nulu, takže žil člověk ze zásob. Ale mělo to jinou dimenzi: naučila jsem se žít jako žena v domácnosti. Náš vztah se tím trošičku proměnil. Nepřišlo mi to tak úplně špatný.

Bydlíte v domě na kraji Prahy. Už ho máte nazdobený? Stará se o tyto vánoční přípravy hlava rodiny?

Nestará, ale nazdobený ho máme. Zdobíme všichni společně.

Zvládáte péct cukroví, nebo dáváte přednost kupovanému?

Peče, kdo má energii a čas. Během prvního prosincového víkendu pekla moje maminka s naší dcerou Amélií. Ta nejstarší, Sofie (tu má s prvním manželem Egonem Tobiášem, výtvarníkem), která žije v Itálii, mi posílala krásné fotky. Ona nemůže lepek a její přítel laktózu, dělali raw cukroví. Vypadá nádherně! Mám od ní recepty, takže ho určitě zkusím. Já budu péct těsně před Vánocemi.

Píšete svá přání Ježíškovi? Co byste si přála ze všeho nejvíc?

Ano, děti píšou. (zvážní a přemýšlí) Aby nám tahle doba přinesla nějaké poučení, aby se naše společnost proměnila. Aby nesměřovala k nějaké diskriminaci, ale naopak k toleranci.

Na prknech Divadla Palace se sešla se svým současným manželem, hercem Janem Dolanským, v inscenaci Plnou parou.

Foto: Divadlo Palace – Lucie Vítková

Jak probíhaly vánoční svátky doma u rodičů, když jste byla malá?

Moc hezky. Vždycky se sešla celá rodina, sourozenci mého tatínka, kteří neměli děti, dědeček a babička. Přijeli na Štědrý den už odpoledne k nám do pražských Střešovic, slavilo se i se zpíváním koled, společně večeřelo. Myslím si, že to pro moji maminku znamenalo velký stres, vlastně všechno chystala ona sama. Zpětně mi dochází, že z toho musela být úplně vyřízená.

My už jsme jiná generace, nepotřebujeme mít před Vánocemi vymyté šuplíky. Jednou se mi stalo, v době, kdy Sofince byly asi tři roky a já už měla naklizený byt, že v kuchyni tři dny před Vánocemi praskly stoupačky. Přijeli zedníci, všechno rozkopali, načež na Štědrý den praskly v koupelně. Tehdy jsem si řekla, že na to prdím. Moje měsíční práce přišla vniveč. Naklizený byt není důležitý a my nemusíme být tak uštvaní!

Dodržujete nějaké vánoční rituály?

Vždycky slavíme na chalupě, odpoledne jdeme na procházku do Nymburka, kde v kostele zapálíme svíčku od betlémského světla, které přivezli skauti. Párkrát se nám stalo, že zrovna probíhala příprava na půlnoční a zkoušeli koledy. Procházíme se podél hradeb, kde je moc hezky, mám to tam ráda.

Letošní rok byl zvláštní. Nejhůř na tom asi byly mámy, které se musely doma učit s dětmi, vařit, vymýšlet program místo zájmových kroužků, a ještě pracovat v rámci home officu. Jak fungoval domácí režim vám?

Přítelem distanční výuky nejsem. Myslím si, že sociální kontakt dětem výrazně chybí. Ne každé je schopné samostudia. V první vlně byla distanční výuka podceněná, nedotažená. Neřekla bych, že se teď z toho všichni poučili. Nehroutila jsem se, jde asi o nějaký můj přístup ke vzdělání. Nemám pocit, že by dětem věci utekly, myslím, že se nahradily jinými, třeba zážitky. Když dosáhneme vynikajících studijních výsledků, automaticky to neznamená, že budeme úspěšní v životě, spokojení, prospěšní společnosti. Mně jde víc o to, aby měly děti lidské kvality a dokázaly si v životě poradit.

Rodič doma na home officu obsadí jeden počítač, pokud má dvě děti, musí mít další dva počítače. Takhle vybavených je minimum rodin. Náš nejmladší, devítiletý Johan, který teď chodí do čtvrté třídy, naštěstí neměl online výuku.

Letošek byl pro vás zvláštní ale i jinak. Po devatenácti letech se z Lenky Vlasákové a Jana Dolanského stali manželé. Napomohla svatbě korona, nebo šlo o plánovaný akt?

Dozrál čas, letos se prostě děly věci, o kterých člověk mluvil, že budou, a ony se uskutečnily.

To jste nechali čas zrát hodně dlouho…

Herecký život hrozně rychle běží. Vždycky jsme si řekli, tak se vezmeme v létě, pak přijde tolik práce, že prakticky ani nejste doma a léto je pryč. Anebo na svatbu nemáte myšlenky.

Požádal vás partner romanticky o ruku?

Kdysi dávno ano, myslím si, že i několikrát. Ale nemělo to konkrétní obrysy. Teď nežádal, domluvili jsme se.

Svatba proběhla v létě, kdy hygienická opatření nebyla tak přísná. Co takové záležitosti, jako jsou šaty, obřad, plánování hostiny? Bylo náročné vše zařídit a ještě sňatek utajit?

Všichni nám říkají, že jsme měli utajenou svatbu, ale ona utajená nebyla. Jen jsme svoje rozhodnutí nesdělovali médiím. Těm, kterým jsme to chtěli sdělit, jsme o tom dali vědět. Ti pro nás důležití u toho byli. Šaty jsem si den předem půjčila. Obřad proběhl na zámku u nás na chalupě, hostina taky. Nebyla v tom žádná velká organizace, nic násilného, spíš šlo o spontánní, přirozený akt.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků