Hlavní obsah

Herečka Alena Doláková: Sama sobě jsem byla diktátorem

Právo, Vlaďka Merhautová

Hrála divadlo v britském Birminghamu, skoro dva roky žila v Los Angeles, kde točila, ale i vystupovala jako stand up komička. Jednatřicetiletou rusovlásku s alabastrovou pletí baví nejen psaní, nedávno se vrátila kvůli roli k milovanému tanci.

Foto: archiv Aleny Dolákové

Ráda popíjí kávu a jen tak pozoruje okolí, nejraději v pražském karlínském podniku Můj šálek kávy.

Článek

Před dvěma týdny vám vyšla kniha Anna v Hollywoodu. Neměla jste chuť posunout křest a vychutnat si ho místo virtuálně naživo?

Chci ještě udělat večírek a oslavit křest, ale vzhledem k tomu, že vstupuji na předvánoční trh, chtěla jsem o sobě dát vědět aspoň virtuálně. Ukázky z knihy čtené mými kolegyněmi Janou Plodkovou, Ester Geislerovou, Sárou Sandevou či Elizavetou Maximovou dávám online a pak mi knížku i pokřtí.

Vycházíte ze sloupků, které jste psala do několika médií jako Zrzka v Hollywoodu?

Sloupky jsem psala v ichformě, objevoval se v nich můj sarkasmus a ironie. Potom mi došlo, jak si všichni myslí, že jsem drsná, což mi nebylo vždycky příjemné. Šlo spíš o nadsazené alter ego, odvážnější než já sama. Když mi dalo nakladatelství Motto možnost napsat knihu, řekla jsem si, že to bude o fiktivní postavě, které vtisknu své příběhy.

Viděla jsem v ní vzpomínky na dětství, třeba Velikonoce na Moravě, ty jsou autentické?

Vycházím z dětství, z toho, jak jsem vnímala Velikonoce. Výchovu v duchu, abych byla hodná holka, spíš ze strany babiček, tetiček, jsem vložila do úst mámy. Je to o pocitech, nedržím se faktů.

Jak s odstupem času hodnotíte pobyt v Los Angeles?

Byt jsem tam měla rok a sedm měsíců, poté následovaly návraty, kdy jsem žila u kamarádů a chodila na castingy. Hodnotím ho jako nejlepší rozhodnutí a doporučuji mladým lidem, aby zkusili rok dva někde bydlet, začít znovu a podívat se na sebe z jiné perspektivy. A pak si vážit toho, co mají doma… (smích) Poznat jiné kultury, vzít si z nich to nejlepší. Miluju americký optimismus a jejich rozmáchlost!

Jsou skutečně tak načichlí optimismem?

Jde o jejich zvyk. Často jsem v něm spatřovala faleš a pózu. Pro práci mi to ovšem vyhovovalo, mám radši jemnou podporu než řvaní. Ale u nás jsem to vlastně nezažila jinak, možná víc přirozeněji, ne s křečovitým úsměvem jako v Americe.

Čím se neznámá česká herečka za velkou louží uživí?

Hrála jsem v jejich seriálech Soumrak templářů (Knightfall), ve Whiskey Cavalier, Haunted, v britském filmu Interlude in Prague.

Role v zahraničí jste získávala pomocí castingů?

Vždycky. Paradoxně přes castingovou režisérku z Prahy. V seriálech či filmech nešlo o velké role. Ve filmovém průmyslu působím pět šest let, na rozdíl od hereček, které začaly točit v patnácti. Věnovala jsem se divadlu, tancovala, až role v pohádce Tři bratři a v americkém seriálu mě inspirovala k cestě do zahraničí.

Foto: archiv Aleny Dolákové

V pubertě trpěla anorexií, podlehla disciplíně tanečnice, což využila ve filmu Zrcadla ve tmě.

Za velkou louží jste se nebála pustit do disciplíny vyžadující umění improvizace i znalost jazyka – stand up vystoupení. Jak k tomu došlo?

Začalo mě bavit autorství při psaní sloupků. Brala jsem si na paškál stereotyp, že nás považují za Rusy. Taky jsem se točila na videa jako ruská prostitutka, dělala si srandu z jejich kultury a mohla tak říkat věci, které si oni nedovolí. Kamarádka mi radila, že bych byla nejlepší ve stand upu. Spojila mě s producentem, který ocenil schopnost improvizovat. Po třech týdnech jsem dělala stand up v klubech. Jak jsem nikoho neznala, vůbec jsem se nebála. Stand up v češtině jsem začala až v roce 2019 a rok trvalo, než jsem se to odvážila zveřejnit na YouTube.

Jazyk vám problémy nedělal?

Mě už ve třech a půl letech zajímala angličtina a ptala jsem se mámy, kdy se ji budu učit. Od čtyř jsem chodila do dramaťáku v angličtině. Spolupracovali jsme s britskou školou a jezdili do Anglie. V patnácti jsem rok seděla doma a studovala, abych si udělala státnice. Ve dvaceti jsem kvůli perfektnímu přízvuku rok sledovala britské seriály, zatímco kamarádi pařili.

Asi jste hodně ctižádostivá?

Jo, odmala šprtka. (smích)

Máte v životopise uvedeno: dostala se na šest vysokých škol. Šlo mimo jiné o žurnalistiku, psychologii i diplomacii. Proč padla volba na herectví?

Asi kvůli potřebě umělecky tvořit, vyjadřovat se jinak než intelektuálně. Potřebovala jsem uvolnit tu šprtku, nebýt tak striktní, přísná na sebe. Já byla sama sobě diktátorem. S tím souviselo, že jsem v pubertě měla anorexii.

Brno nepřinášelo příležitosti, proto následoval odchod do Prahy?

Já tam hrála při škole v Národním divadle a řekla si, že chci po studiu JAMU buď do Prahy, nebo do Anglie. V Praze jsem měla vyhlédnutá čtyři divadla, ta nejlepší. Nakonec jsem dostala dvě hlavní role v britském divadle.

Britské divadlo?

Ano, v Birminghamu. Člověk od nich byl na workshopu v Brně, podíval se na absolventské představení na JAMU a já mu drze řekla, že chci v Anglii pracovat.

Druhý den jsme dali kafe, znal se s experimentální režisérkou z Birminghamu, propojil nás a já tam jela v rámci studijního programu Erasmus. Ve stejné době mě viděl ve dvou představeních i Jakub Špalek z Divadelního spolku Kašpar a nabídl mi roli Desdemony.

V Anglii jsem hrála čtyři měsíce. Jedou dokola jedno představení, dokud chodí diváci, nemají takový repertoár jako my. Šlo o drsnou zkušenost, skoro jsem nerozuměla, s tím jejich akcentem…

V České televizi jsme vás loni viděli v krimi sérii Vodník. Neprobudila role matky mateřské pudy?

Ano, silně, hodně jsem roli prožívala. Bylo mi devětadvacet a v tom roce jsem ztvárnila tři matky. Kromě Vodníka ve dvou amerických seriálech. Umíraly jim děti… Drsný rok! Ocenila jsem možnost hrát komedii v Divadle Palace a vrátit se na zem. No a s mateřstvím jsem se rozhodla počkat na pevný vztah.

A ten už máte?

Až letos. Ve chvíli, kdy jsem přestala hledat kluka, tak jsem přijela k němu domů a zůstala tam. (smích) Bylo to na jednom večírku, já nevydržím a usínám. Točila jsem hlavní postavu tanečnice ve filmu Zrcadla ve tmě a zjistila jsem, že je mi tenhle kluk největší oporou a že u něj vlastně bydlím.

Jak dlouho příprava na roli tanečnice trvala?

Jde o nezávislý, debutový film Šimona Holého, který půjde do kin v nadcházejícím roce. Korona natáčení posunula z března na červenec, takže čtyři měsíce. Po dvanácti letech jsem se vrátila k tanci a věnovala se mu každý den. Byl to příjemný návrat k vrcholovému sportu i disciplíně. I k tomu diktátorovi ve mně. Marie je na sebe také hodně přísná. Kvůli roli jsem zhubla sedm kilo, protože po nešťastných matkách a psaní knihy šla kila nahoru. Teď si postavu držím pravidelným cvičením dance cardio na Instagramu.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám