Článek
Skladby doprovázely širokoúhlé videoprojekce, které ladily s elektronickým soundem. Velmi často se v nich objevovaly prvky klasické počítačové grafiky.
Koncept koncertu přitom popíral zákony rockových show, které staví na akční podívané, na blikání světel a záměrném zdůrazňování energického projevu muzikantů. Na scéně stáli takřka bez hnutí čtyři muzikanti za svými notebooky. S výjimkou pár okamžiků, kde zpívali, nebylo ani jasné, jestli hudbu na místě vytvářejí, nebo jen kontrolují, zda programy běží tak, jak mají. I roboti, kteří je zastoupili v hitu Die Roboter, se pohybovali více. Kraftwerk tak v Lucerně vytvořil futuristickou vizi jak z Huxleoyva Konce civilizace, kdy dokonalé stroje dokonale bavily masu lidí.
Kraftwerk přitom dokázali koncept naplnit, protože za celou svou kariéru složili řadu písní, které představují žánrovou klasiku. Neméně podařené byly i videoprojekce, které nepracovaly jen s křivkami zachycujícími průběh zvuku produkovaného souborem a texty písní. Objevily se na nich záběry cyklistů z Tour de France i vlaků Tras Europ Express. Autobahn pak doprovázely obrázky z dálnice jak vystřižené z nacistických ilustrovaných časopisů.
K dramaturgii lze mít jedinou výhradu - koncert měl končit písní Die Roboter, která zněla ze záznamu, protože na scéně nahradili živé muzikanty roboti. Návrat členů kapely sílu tohoto obraz otupil.
Dvojsečná byla i snaha o zmodernizování soundu zdůrazněním rytmické složky, která byla často ovlivněná technem. Modernější aranžmá sice strhlo publikum k tanci, ale zároveň zbavilo tvorbu skupiny typického chladu a odtažitosti, které tak dobře ladily s úsečnými zkratkovitými texty, v nichž se vedle sebe objevil Interpol, Deutsche Bank, CIA a KGB, anebo verše: "člověk stroj, napůl bytost, napůl věc, člověk stroj, napůl bytost, napůl nadvěc".
