Článek
Tanec je umění, které se rychle vyvíjí. Jak dosáhnout toho, aby program neztratil dotek s dobou, a přitom nesledoval jen aktuální, nebo dokonce módní trendy?
To je velice zajímavá otázka, která přímo souvisí s dramaturgií festivalu. Společně s uměleckým ředitelem KoresponDance Casperem de Vries cestujeme po světě a sledujeme, jakým směrem se ubírá současný tanec, jaké nové trendy se objevují na scéně. Samozřejmě nás zajímá reakce publika na jednotlivá díla a projekty, jaká je odezva diváků na novinky v oblasti pohybového umění. Oba se pohybujeme v naší branži už mnoho let a naše dlouholeté zkušenosti nám pomáhají porozumět tomu, odkud nové trendy přicházejí, kde jsou jejich kořeny, jaká je jejich podstata a co vlastně znamenají.
Naším záměrem je dělat dramaturgii v souvislostech se situací v současné společnosti a ve světě obecně. Proto každý rok vybíráme témata, která jsou relevantní k danému místu a dané společnosti či komunitě. V letošním roce reagujeme na současné dění prostřednictvím dvou témat, která jsou hodně aktuální pro Vysočinu, a těmi jsou průmysl a voda.
Snažíme se tedy hledat a vybírat taková představení, která mají určitý záměr a smysl a která korespondují se zvoleným tématem, spíše než za každou cenu prezentovat, co je v oboru nejnovější. I když nové trendy se na našem festivalu také objevují a rádi s nimi diváky seznamujeme. Necháváme umělce, aby promlouvali k publiku jejich vlastním jazykem, který má pouze inspirovat, a zároveň tak nutí diváka přemýšlet a ponechává mu prostor k vlastní úvaze. Každý divák vnímá představení trochu jinak, odnáší si svoje vlastní pocity a zážitky.
Proč jste zvolila právě tato témata?
První téma průmysl vzniklo jako odezva na setkání a diskuse s lidmi, kteří pracují ve žďárských firmách. Často se setkáváme se stereotypním pohledem a názory týkajícími se každodenní práce v továrně. Pro zaměstnance se jedná o rutinní, mnohdy nepříliš zajímavou činnost a my jim chceme prostřednictvím umění nabídnout pohled z úplně jiné perspektivy.
Druhým tématem, které je hodně důležité pro nás všechny, je voda. Chceme poukázat nejen na její praktický a naprosto zásadní význam pro život, ale zároveň chceme lidem ukázat její krásu a kouzlo.
Jak vyvažujete podíl nového cirkusu, který zažíval v posledních dvou dekádách velký rozvoj, s moderním tancem, aby nepřevážil?
Otázku, proč a jak prezentovat na jednom festivalu společně současný tanec a nový cirkus, řešíme od samého počátku KoresponDance. Oba přinášejí do dramaturgie festivalu svou specifickou funkci a vlastní prvky. Přemýšlíme o tom, jakým způsobem se doplňují a v jakém bodě se setkávají, tak abychom tyto žánry publiku prezentovali ve správné rovnováze.
Když chceme prezentovat nový cirkus, pak vybíráme záměrně taková představení, která mají pohybovou kvalitu a druh poezie, která patří i k tanci. Nejsou to tedy extrémně riskantní nebo akrobatické show, ale představení, která mají publiku co sdělit, a tím dokážou zaujmout, podobně jako u tance. Jinými slovy, snažíme se využít schopnosti těchto dvou žánrů vzájemně se doplňovat. Zjistili jsme, že nový cirkus pomáhá lidem nebát se současného tance a lépe mu porozumět. Zkrátka užít si to. V některých ročnících KoresponDance máme více nového cirkusu, v jiných ročnících převažuje tanec. Letos se můžeme těšit na taneční představení, která budou silným a výrazným prvkem festivalu.
Site specific projekty jsou velmi působivé, ale ne každý je zvládne. Jak vybíráte lidi a soubory pro díla vznikající pro určité prostředí a jak volíte tato místa?
Nejprve je nutné zvolit vhodné téma, potom se hledá takové místo, které dané téma svým charakterem podpoří a nechá mu vyniknout, a pak nastává čas vytvářet a postupně modelovat projekt, který s oběma prvky souvisí a propojí je do vzájemného souladu.
Site specific je žánr, který se objevil během postmodernismu. Samozřejmě se neustále vyvíjí a spolu s tím stoupá počet tvůrců, kteří mají schopnost klást si ty správné otázky, které site specific obnáší. Je nutno vzít v úvahu architekturu daného místa, komunitu lidí, kteří zde žijí nebo pracují. A být schopen nejprve najít odpovědi na tyto otázky a poté odpovědi transformovat a poskládat do uměleckého celku. To vyžaduje od tvůrců určitý druh citlivosti a schopnost vnímat specifika prostoru a lidí, kteří se v něm pohybují. Je pravda, že více příležitostí zatím dostávají umělci ze zahraničí, nicméně díky rezidenčnímu programu, který máme na zámku ve Žďáru, se začíná objevovat stále více talentovaných tvůrců z České republiky.
Co vás láká na využití industriálních prostor?
Není novinkou, že industriální prostory mají své zvláštní kouzlo, stačí je pouze odhalit, ukázat ze zcela jiné perspektivy a nechat vyniknout jejich krásu.
Nejde jenom o samotnou budovu nebo prostor jako takový, často je to živý organismus, který funguje podle vlastních pravidel. Naším záměrem je vzájemně propojit uměleckou práci s činností lidí, kteří v industriálním prostoru pracují, zbavit se stereotypního pohledu, a dát tak nejen publiku, ale také zaměstnancům příležitost podívat se úplně jinak na jejich každodenní práci a její výsledky.
Letos spolupracujeme se dvěma firmami. Jednou z nich je pražská společnost Prakab Pražská kabelovna. Druhým místem je žďárská společnost Tokoz, která vyrábí zámky a zároveň se nachází v blízkosti zámku ve Žďáru. V tomto případě jsme ke spolupráci přizvali Jamese Batchelora, který disponuje obrovským geometrickým a minimalistickým citem, a dokáže tak divákům nabídnout netradiční a zcela výjimečný pohled na daný prostor, každodenní práci zaměstnanců a výsledky jejich práce.
Na co byste z letošního programu upozornila?
Festival uvede skvělé představení s názvem OMMA, které světově známý choreograf Joseph Nadj vytvořil pro osm tanečníků z osmi afrických zemí, v němž prezentují svoji kulturu. Představení je nabité spoustou energie a zároveň v něm najdeme i jemný humor. Jsem přesvědčena, že diváky zaujme také intimní sólo finské choreografky a tanečnice Márii Nurmely, která bude konfrontovat křehkost svého těla s architekturou středověkého sklepního prostoru a spoustou světelných graficky výrazných efektů. Nesmím zapomenout zmínit také magické představení Materia, kde Andrea Salustri přetváří pohybové umění v iluzi prací s obyčejnou hmotou, polystyrenem, s níž vytváří neuvěřitelné světy a příběhy. Za vidění rozhodně stojí i novocirkusové představení Runners, které vytvořila španělská skupina Hippana.Maleta. Žongléři a akrobati promlouvají o svém životě v kontinuálním běhu, zatímco jejich tempo udává hudba. Nebude chybět ani hudba. 14. července se uskuteční benefiční Koncert pro mír, kde uslyšíme vážnou hudbu i tradiční písně z celé Evropy, nejen z Ukrajiny nebo Ruska.
Může se vám hodit na Firmy.cz: