Hlavní obsah
Ester Geislerová a její filmový muž Juha ve filmu Psi nenosí kalhoty. Foto: archiv distributora filmu

Ester Geislerová ve filmu Psi nenosí kalhoty v Cannes

Již zítra večer se v Cannes naposledy rozsvítí festivalový palác a porota, které předsedá mexický režisér Alejandro Gonzáles Iñárritu, udělí nejlepšímu filmu Zlatou palmu a další ocenění 72. ročníku nejslavnějšího filmového festivalu světa.

Ester Geislerová a její filmový muž Juha ve filmu Psi nenosí kalhoty. Foto: archiv distributora filmu
Ester Geislerová ve filmu Psi nenosí kalhoty v Cannes

Na závěr festival uvede komedii francouzské tvůrčí dvojice Olivier Nakache a Eric Toledano Hors Normes (Nestandardní) s Vincentem Casselem a Redou Katebem v hlavních rolích. Nakache s Toledanem mají na kontě úspěšné filmy Nedotknutelní nebo Dokud nás svatba nerozdělí, které patří k největším hitům francouzských kin tohoto desetiletí. Je tedy pravděpodobné, že i jejich novinka canneské publikum pobaví.

Ovacemi vstoje odměnilo canneské publikum finsko-estonský film Psi nenosí kalhoty, kde jednu z důležitých rolí hraje Ester Geislerová. Podílela se na něm česká společnost Bionaut a hrál se v sekci Quinzaine des Réalisateurs (Patnáctka režisérů).

„Znám už dlouho finského producenta Aleksiho Bardyho a scénář se nám moc líbil,“ řekl Právu producent Vratislav Šlajer z Bionautu. „Začali jsme na projektu pracovat, ale dvakrát jsme nedostali grant Státního fondu kinematografie, což nám je moc líto. Takže nakonec je to film se značným českým kreativním podílem, hudbu k němu napsal Michal Nejtek, ale oficiálně je to finsko-estonský snímek s českou účastí. Jde nicméně o náš první pokus o minoritní koprodukci, a hned jsme se trefili do filmu, který přijali do Cannes a sklidil nečekané ovace,“ dodal Šlajer.

Film, který režíroval Fin Jukka-Pekka Valkeapää, je příběhem otce, jenž vychovává po tragické smrti své ženy (Ester Geislerová) dceru. Náhodou se seznámí s dominou a během dalších setkání zjistí, že když ho žena „trestá“ až na hranici života a smrti, propadá se do snového světa, kde se s manželkou znovu setkává.

Michal Nejtek, autor hudby k filmu, a Ester Geislerová v Cannes.

Foto: archív E. Geislerové

„I když jde o dost drsné drama, ve skutečnosti je to jemně natočený film o hledání cesty otce k dceři, muže k ženě. A překvapivě je v něm i humor, který Finové oceňují. Věřím, že ho ocení i čeští diváci, pro které teď jednáme o distribuci,“ dodal Šlajer.

Geislerová hraje ženu hlavního hrdiny, která se na začátku utopí. Filmem prochází v oněch snových setkáních pod vodou. „Mně se scénář líbil, navíc to byla krásná příležitost hrát v zahraničním filmu, aniž bych musela mít stres z jazyka, protože má postava nemluví. Je to senzitivní film, je v něm mateřská láska, manželská láska. A potápění, které jsem musela nacvičit, byla výzva,“ řekla Právu herečka.

„Když jsem byla malá, potápění jsem milovala. Ale když jsem se teď dozvěděla, že se má postava utopí a bude zaseklá v rybářských sítích, představovala jsem si, jak tam budu někde ve finském jezeře, nikdo kolem mě nebude mluvit ani anglicky, a měla jsem trochu obavu, jestli jsem si neukousla přece jen velké sousto. Ale byli na mě nesmírně opatrní,“ dodala.

Ester Geislerová ve filmu Psi nenosí kalhoty.

Foto: archiv distributora filmu

Geislerová absolvovala potápěčský kurz. „Měla jsem dost lekcí a připravili mě podle scénosledu na každý záběr. Vymýšleli jsme s potápěčem vlastní choreografii, jak to udělat, aby tělo leželo na hladině a pak se najednou zlomilo a začalo klesat, z jakého úhlu to vypadá dobře a jak se orientovat, když nemůžu vidět na kameru,“ řekla.

Soutěž studentských filmů

Další český film se představil v soutěžní sekci filmových škol Cinéfondation, do níž je zařazeno sedmnáct snímků z celého světa. Autorský krátkometrážní debut režiséra Ondřeje Erbana Sto dvacet osm tisíc, který je pohledem na práci exekutora z opačné strany, než ji vidí exekucí postižení lidé, byl už v rámci udílení cen Český lev odměněn Cenou Magnesia jako nejlepší studentský film roku 2018. Nyní sklidil úspěch i v Cannes.

„Bylo hezké to vidět ve velkém kině, v němž bylo hodně lidí. Měli jsme pozitivní reakce, lidé za mnou chodili a říkali, že se jich to dotklo,“ řekl Právu Erban. „První impuls k natočení filmu byl dokument Andrey Culkové, který se zabývá exekucemi. Je v něm moment, kdy si natáčí exekutory u sebe doma. Strašně moc mě to emocionálně zasáhlo a zůstalo to ve mně. A od tohoto pocitu jsem se odrazil dál ke svému filmu.“

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků