Článek
"Je to hra o státě, o rodině a o moci, napsaná nádherným jazykem. Madame Marguerite je učitelka, která se obrací k žákům gymnázia a vykládá jim, co je to vlastně život," přiblížila hru na setkání s novináři jednasedmdesátiletá Girardotová. S Madame Marguerite slavila úspěch už před třiceti lety a před dvěma roky ji po dlouhé přestávce znovu vrátila na jeviště. Úspěch byl a stále je nečekaný: hraje se šest dní v týdnu, pořád je vyprodáno. Za tuto roli získala i prestižní francouzskou Moliérovu cenu za rok 2001.
Girardotová jako drsná profesorka
"Dobrý den. Jsem vaše nová učitelka. Vstaňte!" zvedne hned v prvním okamžiku diváky ze sedadel charismatická Annie coby osobitá středoškolská profesorka. Hlediště se rázem změní v žáky, kteří měli to štěstí, že se jich ujala právě Marguerite, jež se s nimi ale nemazlí a na život je připravuje vskutku svérázně. Spíš rázný plukovník vojenské akademie než laskavá "pančelka". Oslovení "ubozí blbečci" a "bando delikventů" jsou jen odrazem k daleko tvrdším výrazům. Probíraná látka je drsnou přípravou na život. "Všichni umřete. Nejhorší je teprve před vámi," zní hlavní poučka biologie, kterou Marguerite píše na tabuli. Matematika je podle ní jen návodem k tomu, jak poučeně okrást co největší počet lidí.
V kalhotách a volné haleně stojí před tabulí. Pevně rozkročená, pohled upřený do publika. Když ho učí písničku o egoistech, přejde na rampu a komunikuje přímo s diváky. Zatímco v Praze měla úspěch, hradecké publikum se jí rozezpívat nedařilo, a tak je stíhala dalšími hanlivými výrazy. Typická jsou pro ni energická gesta rukou - když se Marguerite rozčílí, křísne křídou o tabuli, až se rozletí na kousky.
Síla hlasu herečky
Ale hlavní kouzlo Girardotové vězí v hlase - chraplavém od vykouřených cigaret, v sarkastickém, laskavém i pobaveném tónu, kterým si podmaňuje diváky. A také v pohledu stále jiskrných očí, jimiž prozrazuje, že ji ta drsná hra s publikem opravdu baví. Text brazilského dramatika Roberta Althayda přitom s léty dost ztratil na síle. Jeho poselství o manipulaci lidmi a vůli k odporu u nás velice rezonovalo, když hru inscenoval Jaroslav Chundela v 70. letech s Hanou Smrčkovou v Divadle Na Zábradlí, dnes ale vybledlo a diváci hru berou spíš jako dobrou zábavu.
Hra stojí na výkonu Girardotové
Kdyby nebylo hereckého výkonu Girardotové, asi by je hra nezaujala. Přitom nelze přehlédnout, že postava jednasedmdesátileté herečky je nahrbená únavou a že ji představení stojí dost sil, ale stále je to charismatická Annie, jejíž herectví je syntézou vzácné ženské grotesky a klauniády i pro Francouze tradičně precizní dikce a intonace mluvy.
Na konci se dlouho ve stoje tleská. A pak se vine hradeckým divadlem dlouhý had čekajících na podpis. Unavená herečka nikoho neodbude, na každého se usměje a věnuje mu krásně vykroužený autogram. V tom gestu je pokora slavných, kteří mají své diváky rádi.