Hlavní obsah

Brichtova kniha není plná žluči, ale faktických chyb

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Spisovatel Umberto Eco o knihách tvrdil, že nejsou od toho, aby se jim věřilo, ale aby byly podrobovány zkouškám. Vzpomínková publikace rockera a bývalého zpěváka skupiny Arakain Aleše Brichty Ztráty a nálezy (Daranus, 221 stran, 349 Kč) je k tomu stvořená.

Foto: Jan Šída , Právo

Aleš Brichta se v knize ohlíží za svou minulostí.

Článek

Protože je na tom muzikant zdravotně špatně, především co se týče zraku, zaznamenali jeho vyprávění Eva Houšková a Michal Vondrák.

Kniha není řazena striktně chronologicky, ale spíše se věnuje určitým tématům (fotbalu, ženám, skupině Arakain nebo podnikání). Brichta je dobrý vypravěč, mluví syrovým jazykem, i s občasnými vulgarismy, což dává textu autentický rozměr.

V úvodu připomíná, že je to jeho kniha, určitě plná nepřesností, protože si nelze pamatovat vše. To je v pořádku, u takovýchto knih se vždy tradované legendy liší v pojetí několika pamětníků.

V určitých pasážích je žlučovitý, zahořklý a vyřizuje si účty s nepřáteli. Ale i na to mají autoři biografií právo, stejně jako na některé kontroverzní výroky, v tomto případě týkající se jeho politických názorů.

Nesmysly o Václavu Havlovi

Mnohem horší je, že trio autorů nedokázalo uhlídat faktické chyby. Brichta třeba vzpomíná, že kromě pražského KD Barikádníků se mohlo hrát snad už jen v Junior klubu na Chmelnici, což prý bylo rádoby intelektuálno, kde možná mohli hrát Plastic People, ale ne normální bigbíťáci.

V polovině osmdesátých let, o kterých mluví, se hrálo ještě třeba ve strahovském klubu 007 nebo kulturním středisku Opatov. V Junior klubu hráli Vítkovo kvarteto, Visací zámek, Pražský výběr nebo Vladimír Mišík (je to normální bigbíťák, nebo ne?). A Plastic People of the Universe? Ti v podstatě v této době neexistovali, na konci osmdesátých let jim Státní bezpečnost znemožnila vystoupit právě ve zmíněném klubu.

Další nesmysly autoři píší o Václavu Havlovi. Že ho Brichta nemá rád, je legitimní, ale neměl by o něm lhát. Tvrdí, že se tehdejší hlavní disident nechával vozit do práce v pivovaru služebním mercedesem. Jenže žádný socialistický podnik si nemohl dovolit mít jako služební auto mercedes, to za prvé. A za druhé, Havel jezdil do práce uvedeným autem, protože ho vlastnil.

Houšková na začátku píše, že si nedali žádný časový limit k dokončení. Proto je nepochopitelné, že mohla vyjít takto odfláknutá kniha s mnoha nepřesnostmi a omyly.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám