Článek
Filmoví kritici si však letos stěžují na kvalitu slabší a nevyrovnané soutěže, v níž zklamalo i několik osvědčených jmen. Rýsuje se oproti předchozím letům ještě větší propad, který symbolizuje například velmi nepovedený film Wernera Schroeta Noc hyen s předními francouzskými herci. Tvoří apokalyptické podobenství revolučního státu v okamžiku, kdy prohrál válku a všichni zrazují původní ideály.
Kolem se hroutí lidské vztahy, jakékoliv ohledy, padá vláda jedné „strany“ a sadistické moci se chopí policie. Jen někdejší voják (Pascal Greggory) marně hledá svou lásku Claru v naději, že alespoň ona mu zůstala věrná. Jde o filmařsky toporný film jakéhosi výkřiku, protestu, ale i velkého nepochopení, co vlastně představoval takový typ režimu.
Psychický teror na svatbě
O dost zajímavější se ukázalo být syrové rodinné drama z Connecticutu režiséra Mlčení jehňátek Jonathana Demma pojmenované Rachel se vdává, které ve skutečnosti skrývá pod zpočátku idylickým rodinným výjevem svatební oslavy pořádnou dávku psychologického násilí a teroru. Mimochodem dobrý scénář napsala dcera slavného filmaře Sydney Lumeta Jenny Lumetová, v hlavní roli si zahrála Anne Hathawayová.
„Na příběhu mě zaujalo, že jeho postavy nebyly napsány tak, aby se nám v tom konvenčním smyslu nutně zalíbily. Scénář mi připadal jako vhodná cesta k tomu, abychom mluvili o pravdě, bolesti i humoru v úzkém rodinném kruhu,“ uvedl na festivalu Demme.
Zauzlené rodinné vztahy ve filmu Rachel se vdává. Ženské role si zahrály Anne Hathawayová (úplně vlevo) a Rosemarie Dewittová. Foto Image.net
Jakmile odezní první veselí, slavnostní proslovy a euforická přání, sledujeme na plátně nelítostnou partii dvou sester, soupeřících spolu i po letech o tatínkovu lásku – jedné úspěšné psycholožky, která se šťastně vdává, a druhé vyléčené narkomanky, o níž všichni ostatní pochybují. V okamžiku svatební slávy se vyjevují nejen rozpory všech hodných a zlobivých tatínkových holek, ale také vnitřně rozklížené drama rodiny, kdysi stižené tragédií smrti malého bratříčka.
Jak lze čekat, filmař "jehňátkovského mlčení", ale i velký bojovník za lidská práva (například na Haiti) Jonathan Demme onen komorní, psychologický téměř horor s neklidnou realistickou kamerou pevně utahuje, k čemuž přispívají spontánní herecké výkony a svěží ironické dialogy. „Zvolili jsme záměrně dokumentární styl, připomínající téměř domácí video, a přitom jsme jednotlivé scény nikdy nezkoušeli s herci dopředu,“ uzavřel režisér.
Portmanová miluje New York
Příjemným překvapením byl krátký snímek Eve americké herečky Nathalie Portmanové, známé našemu publiku z Formanova snímku Goyovy přízraky. Tentokrát se však diva narozená v Izraeli postavila za kameru, aby natočila dvacetiminutový snímek o všech radostech i strastech stárnutí a vztahu mladé dívky Kate k její poněkud příliš aktivní babičce Lole. Ve filmu si zahrála Lauren Bacallová či Ben Gazzara.
Portmanová navíc v Benátkách prozradila, že natočila s dalšími režiséry snímek New York, I love you, který připomene vyznání hlavnímu městu Paříže, jenž jsme v našich kinech viděli pod titulem Paříži, miluji tě. "New York je moje oblíbené město, chybí mi, když tam dlouho nejsem," svěřila se Portmanová.
Polské lustrace z manželské ložnice
Benátské publikum nakonec velmi příznivě ocenilo současný snímek Poláka Michala Rosy, dokládající reflexivní schopnost polské kinematografie odrážet současné i minulé společenské problémy. Lustrační drama Škrábanec (Ryse) totiž připomene filmy morálního neklidu 70. a 80. let a dotýká se ožehavého problému – i u nás dobře známého – někdejších komunistických agentů, které špiclovali v celé totalitní společnosti. Rosův film se nezabývá kádrováním v práci, parlamentu, v dozorčích radách firem, v celostátních denících. Jeho lustrace jde napříč manželskou postelí.
Škrábanec vychází ze skutečného příběhu staré ženy, která se z několika náznaků dozvídá, že si ji manžel - agent vzal před čtyřiceti lety proto, aby mohl donášet na jejího otce. Nemá přímé důlazy, ale její podezření roste. Ironií jeho života je, že to skoro k ničemu stejně nevedlo. Jakou ale pravdu lze vyčíst z takových dokumentů, ptá se film, aniž by se snažil dávné zločiny omilostnit.
Oba dva spolu strávili celý život, vychovali dceru, navíc svědomitý pracovník dovedl být o to více „sloužícím“ chlapem v domě, který si celé manželství odpravoval, aniž by si kdy stěžoval třeba na menší pomoc své ženy. Po letech společného života je návrat do temné minulosti pro ně nejen mimořádně bolestný, rozkládající, ale i složitý, nejednoznačný. Vlastně nemožný. Může je stejně tak oba zničit, jako poskytnout novou šanci k pochopení, jak zvrácená to vlastně byla doba. Jestli si mohou odpustit.
