Článek
Od úvodní chvíle si Arakain i Kolář spolupráci pochvalovali a nahlas se těšili na její první plod - nové album. Vyšlo na sklonku dubna pod názvem Metalmorfoza a nabízí patnáct vcelku rozmanitých podob nové tváře skupiny.
Vlk se nažral, koza je celá
Není v tom tápavé hledání výrazových barev. V Arakainu se evidentně uvolnil léta tušený, spíše ale bržděný příklon k modernímu rockovému pojetí. Pravda, mohl by narazit na odpor ortodoxních fanoušků, na něž kapela brala vždy snad až příliš velký ohled.
Zvukový výsledek je tedy především kompromis. Rozpoznáte v něm thrashmetalovou podobu skupiny opsanou v osmdesátých letech a budete si současně jisti, že je o něco modernější, než bývala. Vlk se nažral a koza zůstala celá, Arakain vykročil kupředu a hleděl na to, aby si udržel to, co mu zbylo. Snad i novic Kolář v několika písních upomíná obhroublostí hlasu na Aleše Brichtu.
Silný zpěv slabých textů
Jakmile ale dojde na pravověrné zpívání, když dostane prostor předvést, co ve svém hrdle má, okamžitě se od podobenství odpoutá a jančí v polohách pro Arakain dosud nepatřičných. Je obrovskou posilou, zazpívá všechno a slyšet je ho i tam, kde v minulosti obvykle skřípěly kytary.
Ty se mimochodem více rozeběhly: jsou vzdušnější, svobodnější. Pokud tedy Arakain na Metalmorfoze kdesi propadl, pak rozhodně v textech. Výsadní autor Brichta v minulosti střídal silná i velmi slabá období, nynější textová samovýroba je ale ctností z nouze. V nejděsivějších momentech jinak jemný introvert Kolář vulgárně vykřikuje a je to hloupé, v těch lepších nemá co říct a z jeho úst vycházejí zaprášená silácká klišé.
Arakain: Metalmorfoza
Popron Music, 63:49