Hlavní obsah

Janu Palachovi se stále daří nám unikat, říká herec Viktor Zavadil

Novinky, Lucie Sieglová

První hlavní role a hned nominace na prestižní filmové ceny. Ztvárněním postavy Jana Palacha ve stejnojmenném filmu Roberta Sedláčka zaujal herec Viktor Zavadil jak české filmové kritiky, tak i Českou filmovou a televizní akademii. „Ale důležité pro mě je, aby se mi povedlo nezůstat jen u této jedné role,“ říká mimo jiné v našem rozhovoru.

Foto: Cineart

Herec Viktor Zavadil v hlavní roli Jana Palacha

Článek

Hrát skutečnou postavu, a v případě Jana Palacha navíc všeobecně známou je pro herce obvykle náročnější, než když jde o smyšlenou figuru. Bylo i pro vás?

Neřekl bych, že je to náročnější. Jde o jiný přístup k postavě, kdy kromě scénáře je možnost a potřeba využít reálná historická fakta. Tam, kde běžně herec využívá fantazii a tvořivost, tak v případě historické postavy kus práce odvede právě ta historie.

V případě postavy Jana Palacha je to však složité v tom, že i když Jan Palach patří do naší nedávné historie, tak informací o jeho osobě konkrétně je méně, než mě v první chvíli napadlo. Navíc se dodnes nové věci stále objevují. Myslím, že Janu Palachovi se stále daří nám unikat.

Ptal jste se režiséra Roberta Sedláčka, proč si vybral právě vás?

Kdyby Jan Palach napsal osobní dopisy na rozloučenou, například mamince, kde by se snažil pojmenovat důvody, proč se rozhodl tak, jak se rozhodl, proč má pocit, že to musí udělat on sám, kdyby se tohle pokusil vysvětlit svým blízkým, tak by ten čin dle mého názoru neudělal. Myslím, že se bál připustit si osobní rovinu toho činu, protože měl své blízké velmi rád. Proto ji raději vytěsnil.

No a tato má úvaha nad vzkazem, který Jan mamince nenechal, prý Roberta Sedláčka přesvědčila o tom, aby mě obsadil.

Trailer k filmu Jan PalachVideo: Cinemart

Jak jste vnímal, že vaší první hlavní filmovou rolí bude zrovna Jan Palach? Padla na vás např. tíha zodpovědnosti?

Samozřejmě. Kromě zodpovědnosti za film mě v první chvíli napadlo i to, že budu národu sahat na hrdinu. Že se pokusím jim tohoto hrdinu zkonkrétnit. A to ne vždy, a ne každý dobře snáší. Uvědomit si, že i Jan Palach byl člověk. Nebyl jako my – byl určitě jiný, jinak by nemohl udělat to, co udělal. Ale byl to člověk – se vším, co k lidem patří.

Kolik jste toho o Janu Palachovi věděl, než jste dostal scénář a zahájil přípravu?

Zhruba to, co se učí na střední škole, pokud se k této látce stihne dojít. Myslím, že jsem nevěděl o mnoho více.

Jak příprava probíhala a bylo to náročné?

Příprava mě bavila. Bavilo mě objevovat nové věci v jeho životě, dozvídat se o něm víc. Byl to pro mne exkurz do historie, o které jsem něco tušil, ale konkrétních věcí jsem věděl velmi málo.

Do jaké míry se změnil váš pohled na Jana Palacha po nastudování postavy?

Snažil jsem se přizpůsobit, i na přání režiséra, svůj vzhled klukovi, který rád četl, nebyl vrcholový sportovec, přesto byl fyzicky velmi zdatný a pohyblivý. Snažil jsem se změnit svoje tělo v takové, které pak může jít a v plamenech, obrovské bolesti a na konci sil a vlastně také života ještě přeskočit metrové zábradlí.

Foto: CinemArt

Viktor Zavadil se jako Jan Palach postaví nepředstavitelné přesile.

Jaký byl podle vás Jan Palach, můžete ho charakterizovat?

Pro mě je jedna z jeho nejvýraznějších vlastností tvrdost spojená s cílevědomostí. Jestliže něčemu věřil a něco chtěl, uměl si za tím jít.

Uměl jste jeho rozhodnutí upálit se pochopit?

Dovedl jsem si ho zmotivovat. Pojmenovat, které důvody ho k tomu třeba vedly. Pochopit jsem se ho nesnažil. Myslím tím opravdu pochopit. Nemám zkušenost, kterou on měl. Kdybych žil tenkrát – snad bych byl schopný říct, jestli takové rozhodnutí chápu, či nikoli.

Herci často v rozhovorech odpovídají, že se zhasnutím světel nechávají postavu na place. Jde to v případě této role?

Nejde o roli. Jde o herce. Někdo je toho schopný, jiný ne. Já jsem se záměrně snažil svůj tehdejší životní rytmus, svoji rutinu přizpůsobit té postavě. Chtěl jsem být poctivý v tom, co jí dám. A tedy být poctivý v tom, jakou službu udělám Janu Palachovi.

Palachovu maminku ve filmu ztvárnila Zuzana Bydžovská, která je za roli rovněž nominovaná na Českého lva. Jak se vám s ní hrálo? Bylo pro vás těžké sžít se do rolí matka – syn?

Denisa Barešová (představitelka Palachovy přítelkyně Heleny - pozn.) prohlásila, když nás viděla poprvé v kostýmech vedle sebe, že vypadáme opravdu jako máma a syn. Tak myslím, že tak těžké to nebylo. Pro mě určitě ne.

Zuzana je skvělá žena, skvělá herečka, která má mimo jiné talent zažehnout v zelenáčích jako já touhu vydolovat ze sebe to nejlepší.

Jsou pro vás coby zástupce mladé nastupující herecké generace filmové ceny důležité? Čeho jsou podle vás měřítkem?

Bylo by pokrytecké říkat, že ne. Jsem velmi rád za to, že v mých začátcích mi skupina lidí, utvářejících naši filmovou akademii, naznačila, že to, co jsem vytvořil, je dobré a má cenu si toho všimnout. A že byli tak hodní a poukázali na toto onou nominací. Stejně je to v případě filmových kritiků.

Ale důležité pro mě je, aby se mi povedlo nezůstat jen u této jedné role. To by pro mě bylo největší ocenění.

Nejaktuálnější články o udělování cen Český lev najdete zde.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám